co je komu do toho

Ono se to snadno řekne, co je komu do toho, co si dítě myslí. Ale učitel chce něco slyšet, nebo číst. Zkuste naučit Benjiho mluvit a psát tak, jak to učila moje češtinářka na ZŠ. Nikdo ze třídy neměl pak už nikdy se slohem potíže. Každý měsíc bylo téma, napřed se týden nezkoušelo, jen pokud někdo chtěl hned po zadání tématu, to se psaly jen jedničky. Témata byla různá a každý mluvil, o čem chtěl. Třeba BUDÍK. Někdo popsal vzhled, jiný funkce a nebo vztah k budíku. Od druháčka bych nečekala zázraky, třeba vypotí dvě tři věty, ale příště možná víc. A možná po čase doplní staré práce o slova nebo věty. Musí se totiž naučit slovní zásobu používat. A pak pochopí, že učitelku nadchne, když napíše do slohovky, že se v trávě třpytily krůpěje rosy (jako můj bratr s komentářem: když to chce...). V