odvaha

Držím palce celé rodině - i když si myslím, že až tak ideální, jak to popisujete, to nemůže být. Myslím si, že všechny děti se někdy poškorpí nebo zlobí, každý rodič má dny, kdy by potřeboval klid a odpočinout si od běžných starostí a tak. Ale v podstatě vám závidím tu odvahu. My ještě uvažujeme o třetím dítěti a jak se znám za dva roky si ho budu moc přát, ale na postižené dítě bych si netroufla. Jistě, kdyby se nám narodilo, tak se o něj budeme starat a budeme ho milovat, Ale jsem člověk s malou trpělivostí a tak se modlím, abych postižené dítě neměla. Obávám se. že bych to špatně zvládala. O to více obdivuji někoho, kdo si vědomně postižené dítě do rodiny vezme......
Ještě jednou držím palce a zdravím.
Simona S.