mezírka

Mívali jsme doma zavedenou "mezírku", když byly děti menší. Mezírka byl prostor mezi umytím a usnutím. Každý večer se ptaly "bude dnes mezírka?" a my jsme podle času a dalších okolností určovali, zda bude nebo ne, a jak dlouho. Tenhle čas byl jenom jejich, bez žádných dalších povinností, v něm si mohli vzít pití, atd. Po mezírce se četla pohádka nebo zpívaly písničky na dobrou noc, to už musely děti ležet v postýlkách - potom rituál večerního mazlení (ke každému si na chvíli lehnout, pošeptat do ouška něžnosti jen pro něj, popusinkovat plyšáčka, aby voněl maminkou...), a šlo se spát.

Když si na to dnes vzpomenu, bylo to romantický ve srovnání s těma decibelama, který se dnes šíří z jejich pokojů :-)