Taky neuhlídali, ale snažili se..

Ahoj všichni,

přesto že to už bylo řečeno, i já se přimlouvám za to, aby lidé nedělali rychlé soudy stran péče matek.
Mám na mysli Dominika a friťák.
Dnes je mi 28 let, jsem relativně zdravá, v pohodě. Jen po těle mám poměrně dost ošklivých jizev, které už nikdy nezmizí...
Byla jsem vymodlené dítě, narodila jsem se dřív a císařem, vážila 1,60kg, dlouho byla v inkubátorku, měla hodně zdravotních problémů, od narození alergie a rychle poté astma. Rodiče i celé okolí o mě pečovali, seč jim síly stačily, hlídali mě na každém kroku, byli opatrní a přesto, stalo se něco, co si oni nikdy neodpustí, co mají pořád před očima. Já to dnes nevidím jako žádnou hrůzu - s příběhy obou chlapečků se to jistě nedá ani z daleka srovnat, ikdyž....
Opařila jsem se. Bylo mo 1,5 roku a do dnes nevím, čím. Všichni se leta trápí, až je to absurdní, všichni si dávají vinu, nikdo nechce popravdě říct, jak se to stalo. Měsíce na JIP, boj o život, selhávání některách živ. funkcí, noční telefonáty rodičům domů ať rychle přijdou, že zřejmě nezvládnu přežít do rána. Toto se stalo 3x. Muselo to být pro ně hrozné. Nikdy bych jim to nevyčítala, naopak, je m i líto, že to museli prožít a že i teď, skoro po 30 letech, se tím trápí. Já mám jizvy na zádech, krku, podpaží, prsou. Ale zvykla jsem si, netrpím tím, prostě mi to už "nevadí". Jen jediné si přeju, aby se tím mí rodiče, kteří pro mě celý život dělali maximum, už konečně přestali trápit.
Obou klučinům pošlem nějakou korunku, moc to nebude, nemůžem, ale alespoň něco.

Moc a moc jim přeju, aby se jim povedlo žít normální život šťastného dítěte.