Re: Jako v romááááááně

Když se tu píše o italské domácnosti, stalo s vám někdy, že by vás manžel v hádce uhodil? Mně se to stalo třikrát, pak zakročili moji rodiče. Následovalo období klidu, kdy jsem neplánovaně otěhotněla a užívala si těhotenství bez ohledu na manželovu nevšímavost. Po pororu se italská domácnost vrátila. V šestinedělí se mnou cloumaly hormony o podpoře z manželovy strany nemůže být zrovna řeči. Sice už mě nepraštil, ale mj. jsem si vyslechla, že ať se klidně seberu a vypadnu, že moje kojení není důležité, on dá malé Sunar. Vůbec na to období nevzpomínám ráda. Pak opět nějaký čas klid a před rokem chtěl vystěhovat mě i malou. nakonec jsem se opravdu sebrala a odjely jsme s dcerou k rodičům. Pak manžel najednou přišel s prosíkem, abychom se vrátily, že nás miluje a nechce bez nás být.Vrátily jsme se. Ale to všechno co se stalo moji lásku a hlavně důvěru k manželovi obrovsky nabouralo. Nemyslím si o sobě, že jsem nějaká světice, považuju se za dost temperamentní ženskou, nicméně moje představa o italské domácnosti končí u hádek. Facky a vyhrožování asi nejsem schopná zkousnout. Teď se sice manžel chová příkladně už asi 3/4 roku, ale já nevím, jestli to není jen maska. Moje důvěra k němu je úplně v troskách. S láskou je to to samé, zkrátka jsem se uzavřela do sebe. Bojím se, že se všechno vrátí do starých kolejí. Pro jistotu jsem tajně koupila byt v sousední vesnici, abychom případně měly kam jít. Během toho posledního roku jsem taky poznala někoho, kdo mi nabízel pomoc a společný život. nešla jsem za ním, ale nepopírám, že mě to hodně ovlivnilo. Pořád si říkám, jestli jsem neudělala chybu, když jsem zůstala se svým mužem. Co myslíte? Může se chlap změnit? Já vůbec nevím, co mám dělat.