Re: Ještě jednou k učitelům
Milá Magráto,
naprosto s Tebou souhlasím. Učitelé mají obrovskou moc a někdy si ji ani neuvědomují a někdy si ji naopak uvědomují a zneužijí toho. Na vlastní kůži jsem zažil, jak se učitel vysmíval jednomu žáku pro jeho rodinné prostředí (matka i otec byli alkoholici) a to dost nevybíravě. Ačkoliv předtím jsme jako třída spolužáka brali, od té doby se na několik týdnů stal vyděděncem naší skupiny.
Učitelka jednou v mé přítomnosti nazvala dítě "malým debilkem". Proti tomu jsem se já ohradil a spolužáka se zastal. (Odjakživa jsem se neřídil slovy "Co tě nepálí, nehas.":-)) Učitelka na mě začala řvát, že ona přece musí vědět, co říká. A až budu mít tolik let, co ona, tak ji můžu poučovat.
Nenechalo to na mně sice žádné následky, ale pamatuju si to dodnes. Proto mám tendenci při "problémech" s dětmi věřit spíše dítěti než učitelce. Ona toho má určitě moc a já to plně chápu. Já se taky kolikrát rozčílím a jsem naštvaný na kolegy v práci, kteří nedělají své povinnosti tak, jak mají. Ale ačkoliv nemám rád řeči o "křehké dětské duši", v tomto případě si myslím, že by měly učitelky vážit slova.
Odpovědět