24.3.2006 8:06:25 Iva, dcery 7 a 10
Jak jsem vyzrála na paní učitelku
Naprosto chápu pocity téhle maminky..já šla z první třídní schůzky s podobnými a navíc šlo o dceru. Chtělo se mi plakat a měla jsem pocit, že jsem jako matka naprosto selhala. Pak jsem mluvila s kamarádkou která má starší děti a na příští třídní schůzky jsem šla připravena. V momentě kdy na mne paní učitelka začla chrlit že Kristýnka si zpívá při hodinách a na upozornění že u počítání nemůže odpovídá drze, že už nepočítá bo už to má, jsem odpověděla otázkou "a má to" a paní učitelka ano má a já na to no holt jí budete muset zaměstnat dalíšmi příklady. Pak začla o tom jak ji pošle odnést něco do koše a ona cestou kolem okna uvidí venku ptáčka a .zapomene...a já ji hne dpřerušila..no představte si manžel ji včera poslal do koupelny na hygienu a ona zapomene a my ji najdeme jak si brnká na klavír..a pak byla smršť..Paní učitelka měla snahu si stěžovat a já vždy odpověděla stížností taky na to jaká je doma...ona na mě hleděla..a já to zakončila větou, že "holt taková je ale že je úžasná bo je upřímná, vnímavá a empatická a ohleduplná a odešla jsem s úsměvem..od té doby si paní učitelka už nikdy nestěžovala.
Odpovědět