Re: Stejný problém

I já mám podobný problém. Můj nejmladší syn se ve školce chová taky poněkud živěji a jeho reakce na různé situace jsou hlučnější než je zřejmě obvyklé a asi tím ve třídě kazímorálku. Mezi dětmi je velmi oblíbený, protože je to takový malý klaun. Problémy řeší "extrovertně".
Pokud by byl mladší, tak budu věřit, že se z toho časem dostane a možná by i paní učitelky byly shovívavější, ale jelikož je předškolák, tak často slýchám, jak je to s ním těžké a že je nezralý. Jelikož ho znám, tak vím, že to s ním asi není žádný med, ale na druhou stranu je velmi tvořivý, snadno se nechá strhnout k různým aktivitám a vědomostně patří k nejlepším. Je vděčný za každou individuální pozornost.
Také patřím k rodičům, kteří chtějí spolupracovat s pedagogy. Můj problém je v tom, že neumím lidem moc odporovat a nemám ráda, když je na mne někdo naštvaný. Doteď jsem paní učitelce pouze přikyvovala a snažila se vymyslet nějaké řešení, ale při poslední konfrontaci jsem si uvědomila, že paní učitelka se mnou komunikuje pouze pokud je problém, a to před synem. Nikdy se nestalo, že by mi ho pochválila. Samozřejmě, že by to potěšilo i mne, ale hlavně by to mělo pozitivní vliv na něj. Uvědomila jsem si, že ve všech aktivitách, které syn podnikal, ať už je to plavání nebo logopedie, tak všude slýchává kritiku za své chování, nikde nic vyloženě pozitivního. Nedávno jsem si všimla, že ho to zřejmě vnitřně užírá, i když na venek to nedává znát, možná si to ani neuvědomuje, ale podvědomě to cítí.
Toto jsem pochopila poměrně pozdě, ale teď jsem rozhodnuta, že pro něj musím něco udělat. V první řadě to bude změna mého postoje při další konfrontaci ve školce. Bude to asi těžké, neboť jinak jsem se školkou i paní učitelkou spokojena.