Pohled i z druhé strany

Článek jsem si přečetla a bohužel mám pocit, že v nejednom případě by jej mohla napsat i maminka, která rodila včera.
Jsem sice povoláním lékařka, ale nejsem specializací gynekolog. Přesto si situaci dovedu představit.
Mohu říci, že po několika letech praxe, kdy jsem na vlastní oči viděla, že odborná ůroveň lékařů může být různá /a někdy je opravdu hrůzná/, jsem se začala děsit situace, kdy bych potřebovala volat rychlou záchrannou službu...
A podotýkám, že i ve fakultních nemocnicích, kde by člověk očekával maximální profesionalitu se dělají "kiksy", které si v "dobré" okresní nemocnici nedovolí ani představit.
Ke článku bych chtěla přidat zamyšlení, že "není všechno zlato, co se třpytí", a totiž, že ne vždy vlídný přístup znamená kvalitní péči a nevlídný přístup špatnou péči.
Vím, že hodně negativně nesou maminky, když jim někdo tlačí na břicho - chtěla bych jen říci, že někdy je to opravdu nutné, např. dojde-li k zaklínění plodu při východu z pochvy -
pak není čas nic vysvětlovat, neboť je stlačený pupečník a plod nemá kyslík a je třeba nutno jednat rychle.
Co bude platné, když se na Vás někdo bude zeširoka usmívat a neudělá tento úkon včas?
Mohu-li, také bych chtěla něco připsat na obranu zdravotníků: ve vytížených nemocnicích s velkou spádovou oblastí či ve vytížených oborech /traumatologie, gynekologie, interna, ../ je opravdu situace, kdy personálu je na "objem" pacientů málo - dochází k tomu, že lékař slouží třeba dvě služby za sebou - představte si, že přijdete do práce v pátek v 7.00 hodin - odpracujete 8 hodin, zůstáváte na páteční službě - v sobotu v 7.00 zůstáváte na sobotní službě a odcházíte domů v 7.00 v neděli - to je 48 hodin, kdy:
1. se musíte maximálně soustředit, abyste neudělali chybu..
2. se pravděpodobně vůbec nevyspíte - s když, tak spíte po půlhodinách během dne...
3. jste zatěžováni případy, které nejsou akutní a lidem se třeba jen nechtělo čekat na pohotovosti...
4. nakonec ještě nedostanete svoji práci plně zaplacenu, protože nemocnice nemá peníze...
5. mnohdy ještě v pondělí ráno dostane
"sprda" od primáře, co všechno jste neudělali dobře - nenapsali papíry atd..
Nechci teď omlouvat neurvalé chování zdravotníků, ale na konci takového služebního maratonu je opravdu těžké vypadat stále opimisticky a usměvavě.
Do toho se jako lékař musíte neustále vzdělávat, aby jste nezůstali 100 let za opicemi...
Domnívám se, že většina zdavotníků chtěla a chce dělat práci, kde pomáhá lidem, že je jejich práce baví.... bohužel v současném systému jsou "drceni" přepracovaností a nedostatečným finančním ohodnocením, z toho plyne všeobecná frustrace - ti nejlepší odchází do zahraničí či do soukromých ambulancí, kdy ačkoliv bez proplácení práce pojišťovnami, jsou alespoň pány svého času, nemusí sloužit a mají čas na rodinu a vzdělávání.
Toto je krize našeho zdravotnictví, která se táhne už léta, osobně se domnívám, že jedinou cestou je privatizace nemocnic, kdy nemocnice, aby "přitáhla" pacienty bude muset zajistit podmínky pro oboustrannou spokojenost - pacientů i zaměstnanců.
Otázka je to ovšem složitá a zůstane ještě dlouho nevyřešena.
Zatím je opravdu nejlepší cestou pro nastávající maminku absolvovat kurs předporodní přípravy, nastudovat si co nejvíce informací o porodu, vzít si s sebou k porodu někoho blízkého, kdo bude jednat za ni, když nebude mít sílu diskutovat a hlavně jasně dát personálu najevo dopředu své požadavky. Samozřejmě musíte počítat s tím, že bude-li situace hrozit komplikací, tak se třeba bude tlačit na břicho, nebo se nastřihne hráz /i když jste nechtěla/ atd.
Bude-li se Vám zdát, že je personál neochotný, řekněte jim to ... já vím, že je to těžké, ale je třeba to udělat hned na místě, aby lidé získali ztracenou sebereflexi - třeba : "Proč se na mě zlobíte? Já se opravdu snažím". A nepomůže -li to, tak i : "Nemohla byste se ne mě přestat tvářit tak otráveně? Znervozňuje mě to."
Když to nezačneme dělat všichni - říkat, co nám vadí /i když je to nepříjemné a těžké/, tak se nic nezmění. A máte-li pocit, že lékař jednal neodborně, že nepostupoval v souladu s poznatky moderní medicíny, tak si i stěžujte, ať už konečně skončí to zahrabávání chyb pod kobereček a Ti opravdu neschopní jsou ze zdravotnictví vypuzeni.
S pozdravem Olga F.