Re: K článku o asertivitě dětí

Ahoj Mirko! K tomu, jak píšeš, že dítě by si mělo být vědomo svých povinností: souhlasím, ale rodiče je to taky musí naučit. Je jasný, že pokud po něm budu odmala poklízet hračky a jím udělaný nepořádek, tak v 5-ti letech jím nějaká věta typu "Nelíbí se mi, jaký máš v pokojíčku nepořádek, mohl by sis ho, prosím, poklidit" nehne. Podle mě je třeba s tím začít odmalička a tak jsem taky pochopila ten článek.
Já to tak se svým skoro dvouletým synem dělám už od doby, co začal chodit (13. měsíců) a nemám s tím problémy. Často mu to musím opakovat nebo ukazovat, co má poklidit, chce každou hračku popusinkovat před tím, než ji dá na místo až to trvá přes čtvrt hodiny, ale to mi nevadí, vždyť je ještě malý. A když pak zvolám "bravóóó" a zatleskám, tak je tak pyšný, že mu to kouká z očiček. Samozřejmě, že se mu taky někdy nechce, zakývá hlavičkou a vypraví ze sebe to nejroztomilejší "ne", vždyť není žádný naprogramovaný robot. A tak to poklidím sama nebo mu pomůžu. Hlavně si člověk nesmí hrát na četníka. Když si chce ještě dál hrát a zrovna nikam nespěcháme, tak ho prostě ještě chvíli nechám. Do vany může i za deset minut. Není to přece o tom, kdo z nás dvou je silnější a má poslední slovo, ani, že dítě musí bezhlavě poslouchat rodiče. Naopak. Když s něčím nesouhlasí a dá to najevo, tak je to jen dobré znamení, že se mu to v té hlavičce všechno pěkně vyvíjí a rozvíjí, a že se umí projevit.
Čaučau