Re: K článku o asertivitě dětí
Taky jsem si myslívala, že budu prosit typu "Prosím běž si uklidit pokojíček". Ale když jsem viděla to naše dítě, že neudělá ani krok dobrovolně a sám, a že by byl nejradši, abychom ho ve všem a neustále obskakovali, tak bych si připadala jako totální onuce, abych ho ještě prosila: pětiletému dítěti - prosím, oblékni si ponožky - vzápětí - prosím, vezmi si mikinu - za pár vteřin - prosím, obuj si boty atd. atd. - a to ještě donekonečna opakované, protože by to na laskavý tón neudělal (známe ho, známe). Grrr. Myslím, že dítě by mělo mít vědomí, že za určité věci je odpovědné takříkajíc "v každém případě", a že se ho o takové ty základní věci nikdo prosit nebude. Mě taky nikdo neprosil, abych ho v miminkovském věku přebalovala, kojila ho atd. - musela jsem to udělat automaticky, ne v závislosti na tom, že mi za to bude někdo vděčný.
Odpovědět