Re: Já nevím

To je pěkný názor, ale v životě to je prostě jinak. Manžel, když jsem měla chřipku, byl v práci a když přišl z práce, tak zvládl taktak vykoupat dceru a do jedenácti vařil oběd na druhý den a potom hrozně naříkal, jak je upracovaný. Nakonec si vzal na mě OČR a byl pořád někde pryč. Takže jsem všechno musela stejně zvládnout sama, protože babičky jsou daleko. A jde to. Protože prcek vycítí, když je mámě zle. Vím, že člověk se může spolehnout sám na sebe. Ale musím přiznat, že jsem si často přála ať mě odvezou do nemocnice, kde bych mohla odpočívat v klidu.