brácha a já

Já mám o dva roky staršího bráchu a rozhodně na něj nesedí, že by byl jako první dítě vůdčí osobností a v podstatě nic z toho, co je napsáno v článku. Naopak. Já jsem vždycky byla ta schopnější, vždycky jsem za něj vše vyřizovala a musela ho vodit za ručičku například na úřady apod. Naši mě vždy považovali za tu chytřejší. Vše se svěřovalo mně. Ale vím, že je to dost výchovou. Brácha se nikdy moc neprojevoval, nechtělo se mu učit, byl takový lenoch. Naši ho začali podceňovat a tím, že všechno přešlo na mě, se zbavil veškeré zodpovědnosti a potřeby se dál rozvíjet. Teď je mu 27 let a já jsem dva roky z domu. Teprve se začíná osamostatňovat a je schopen kdeco vyřídit. Ale ještě pořád pokud to jde, hodí to aspoň na mamku.