15.2.2006 10:01:36 LU,2děti
Re: Chválit ano, ale také přiměřeně
přesně- z dětství si pamatuju větu:"Musíš být jednička, dvojka není nic." Já ale byla téměř ve všem jen lepší průměr. Proto svého syna chválím, ale neleju mu do hlavy, že je nejlepší. Zrovna včera přišel z karate, že prý byl vyhodnocený jako jeden ze dvou nejlepších. Samozřejmě jsem mu dala pusu a řekla, že mám opravdu radost, že jsme našli konečně sport, který ho baví a který mu i jde. Manžel začal také něco v tom smyslu, že je třeba být nejlepší. Pak jsem mu o samotě řekla své zážitky z dětství a kupodivu mi dal za pravdu a prý to příště nebude tak přehánět:-) A dodal větu :"Zase ty tvoje frustrace z dětství:-)"
Jinak si pamatuji podceňování typu, "Já věděla, že tě ze školy vyhodí." (a to mě bylo 25, měla jsem dítě a byla vdaná, ze školy mě nevyhodili a skončila jsem s červeným diplomem.) Další perla mé milované matky:"To musíš být těhotná zrovna teď!?" (Bylo mě 28 a čekala druhé dítě a právě nastoupila do prvního zaměstnání). Tak si říkám , jako mnohá jiná, že snad nebudu jako svá matka.
Jinak je ale máma skvělá, co je v důchodu je přímo úžasná.
Odpovědět