porod na Bulovce

Musím reagovat na příspěvek o skvělém porodu na Bulovce.Mám bohužel tu nejhorší zkušenost.Přijela jsem na Bulovku v doprovodu mé soukromé dr.s tím že miminku špatně tluče srdíčko,již předem jsme byly domluvené na císařském řezu,kvůli uzké pánvy.Takže,...po monitorování vše vypadalo v pořádku,nicméně jsi mě tam nechali na pozorování.Moje doktorka odjela s tím,že mě budou každou hodinu monitorovat a pokud by nebylo něco v pořádku okamžitě jí lékaři zavolají a ona mě přijede odrodit(má to tam tak zařízené od počátku její praxe.)Již první monitorování bylo špatné.Po tom co mě připojili a všichni odešli někam zřejmě na kávu, malému přestávalo tlouct srdíčko.Nejdřív jsem se nemohla nikoho dovolat a když ke mě konečně přišla sestra začala se mnou lomcovat s tím že je asi špatný ten monitor.Po asi 5min kdy už jsem byla šílená strachy o život syna,laskavě konečně zavolala lékaře,který skonstatoval,že dítě musí okamžitě ven.Na mé přání aby zavolali mou lékařku mi byl přinesen můj mobil.telefon s tím že oni volat nemohou a ať si jí zavolám sama,to ale přez všechny ty přístoje nebylo možné.Nakonec se mi nějakým zázrakem podařilo odeslat sms manželovi s tím co se děje.Poté mě sestry odvedli a naprosto bezohledně mě oholily a "vrazily do mě hadičku na cévkování" .Ovšem to vše vyvrcholilo na porodním sále kdy mi
"paní" anestezioložka nebyla schopná napíchnout epidurál. Po několika marných pokusech ,kdy se mě neustále snažili stočit do klubíčka a v bolestech, kdy už jsem ani nevěděla co všechno mě bolí, mi bylo řečeno,že se to povedlo.Naštěstí v tu chvíli dorazila moje doktorka,takže jsem se uklidnila,ovšem né na dlouho.Šok nastal ve chvíli kdy provedli císařský řez a mnou projela neuvěřitelná bolest a to co ze m vyšlo za křik se nedá popsat,nato jsem byla uspána.Posléze mi bylo vysvětleno,že se nepovedla napíchnout epid.anestezie a že se omlouvají( omluva za to,že vám rozříznou živé břicho,no dejme tomu).Nohy jsem měla mimochodem absolutně necitlivé ještě druhý den.Byla jsem v šoku ale miminko bylo v naprostém pořádku,takže jsem si poplakala a nijak zvlášť to neřešila.Kojení bylo v pořádku a personál sestřiček musím říct že také,byly v celku příjemné a ochotné,dokonce mi vzaly vykoupat miminko,jelikož jsem měla hrozné bolesti a nemohla jsem skoro chodit.Nicméně až na koupání jsem se o syna starala sama,hned jak mě pustili z JIP.Každý den se na nás chodili dívat a prohlížet nás dvě skupiny lékařů,měla jsem obrovskou podlytinu v podbřišku,která se zvětšovala,ale bylo mi řečeno že je to normální,nakonec mi byl po asi dalších 2dnech přinesen lék.předpis na jakousi mastičku,kterou mi má ale někdo vyzvednout,jelikož se doplácí a tím si to mám mazat.Nemohla jsem chodit,byla jsem úplně vyčerpaná, bledá jak smrt a už i samá modřina po těle.Lékaři neustále nereagovali.Díky bohu se na mě přišla podívat má lékařka.Stačil jeden její pohled na otřesnou věc,která se vylila už i do stehen.Odešla,vrátila se společně se sestrou,která nabrala krev a s pytlem ledu.Po půl hodině se vrátila a s hrůzou v očích mi sdělila,že mám tak naředěnou krev,že pokud nepodstoupim okamžitě operaci tak do 8hod vnitřně vykrvácim.Podotýkám,že to vycházelo na noc.Takže konec je asi takový,nechali by mě dámy umřít,mastička by mi myslím nepomohla.Co by pomohlo mému dítěti a manželovi?