Chápu Janu, má proč být hysterická

Chápu pocity Jany, i když způsob, jak je vyjadřuje se mi taky nelíbí.

Ale má pravdu. Naše generace je prostě ztracená generace. O jiných možnostech než se usadit a mít děti se tenkrát nedalo ani zdát. K jakékoli kariéře musel být člověk ve straně(hádejte jaké), stejně by si navíc moc nepomohl, o cestování nebylo řeči (i do Jugoslávie se složitě muselo žádat o příslib, a navíc byl nutný posudek svazáků....), možnosti byly prostě ve všech směrech omezené, třeba ne penězi jako teď, ale i politicky...to jsou věci, co se už moc ani neví...

Tak si teda po vysoké pořídíte děti a rodinu, když se nic jiného dělat nedá, a pak přijde revoluce, a vy jste najednou staré struktury. To, co jste vystudovali nemá cenu, mladí mají přednost, protože VY jste studovali a žili za SOCIALISMU, a to je ZLOČIN. Stejný, ne-li větší zločin je mít víc jak 35, když sháníte práci, dokonce i když na to nevypadáte...nedejbože když ano.

Nechci se tady tvářit zatrpkle, ale taková čtyřicátnice i když umí výborně dva jazyky a má (na rozdíl od Jany) vysokou školu včetně pár postgraduálů, může mít při rušení místa pocit obav, a po absolvování pár pracovních pohovorů už i paniky a hysterie. Není prostě v kurzu, a tato místa, o která žádá, skutečně často získávají mladé flexibilní a dobře vypadající dívky, jejichž celou "zkušeností" je půlroční pobyt v cizině při hlídání dětí,("umí" jazyky), které nejsou na nikoho a nic vázány (přestěhuj rodinu do cizího města,to není jen tak, všichni tu mají své vazby, vztahy, školu, manžel práci atd...) U svobodné žádný problém...

I já stejně jako Jana cítím určitou nevyrovnanost s tím, že mé mládí nestálo za nic (byl socialismus a nic nebylo), raný kapitalismus v naší zemi byl zbaven výhod socialismu (skutečně byly i výhody!) ale k blahobytu dnešní společnosti bylo hóóódně daleko, a když se společnost konečně začala rozvíjet, zas přijdu zkrátka, protože jsem už "moc stará"...

Prostě to naštve, a jak jde člověku jako je Jana o živobytí, tak se ta nespravedlnost hlodající uvnitř vyvalí navenek a ona se bude se holt navážet do každého, hlavně do těch mladých, co se dneska mají tak dobře a ještě jsou dál požadovační (chudáci mladí ani neví, jak se mají dobře, to, jak jsme se měli jako mladí my, to považujou za výmysl, tak si to ani tak neužijou:-).

No, a vyrovnat se s tím, že každý den na mě hledí ze zrcadla místo holky (jak se cítím)jakási pořád starší paní, to je taky kumšt a zvlášť ty, co dlouho dobře vypadají, se s tím smiřujou dost těžce...

Já bych si být pisatelkou článku zametla před vlastním prahem, a při klidné toleranci si počkala, co se bude dít, až ty problematické roky přijdou na mě...a hřálo by mě vědomí, že na rozdíl od těch starších jsem aspoň v mládí měla plno možností, jak se svým životem naložit...(já vím je to složité), zkrátka trocha pochopení pro úlety těch "slabších", "ohrožených", a to Jana jako čtyřicetiletá středoškolačka bez znalosti jazyků na dnešním trhu práce určitě je....