Chlum u Třeboně (1994) aneb do kempu už nikdy více!!!

Po celý týden vedle nás tábořila skupinka 10 lidiček, která se tak kolem půlnoci vracela ve značně opilém a hlučném stavu do tábora. V zábavě pokračovali tak do 5ti do rána a v 6 ráno se probouzela batolata ve vedlejším stanu. Naši sousedé opilci přes den spali a pozdě odpoledne znovu začínali s chlastem. Stěžovali jsme si správci kempu, místnímu starostovi a pak už i na policii. Byli ujištěni, že naši hluční sousedé již byli pokáráni správcem kempu a v noci prý bude klid.
(„Bum!“ letěla plynová bomba z jejich stanu málem do ohniště.
„Táhni!“ Požádal o odchod ze stanu jeden z opilců svou holčinu.) Po půlnoci to pokračovalo: Hoši se nám vrátili z hospody, řvali, rvali se, vyhrožovali si zabitím a požádat je o klid znamenalo zahrávat si se životem.
Druhý den přišla konečně policie. Ve dne, s policejním autem a v uniformách. Naši „spolubydlící“ právě roztomile spali a byli neuvěřitelně hodní a slušní. Policisté je servilně poprosili, jestli by případně mohli býti v noci tišší. Ujistili je, že budou...