Re: Sobeckost nebo odvaha?

Není to trochu uhozené "dělení"? Na ty, co jsou sobci a proto chtějí rodit doma, a na ty, co myslí hlavně na miminko a proto rodí v porodnici?
Já jsem rodila "kompromisně", v CAPu, ale přiznám se, že než lékařský porod, budu raději rodit doma. Asi jsem sobec, ale prostě nemám sebemenší chuť zažít to, co můžu dnes a denně číst na Rodině a co slyším z úst známých, přátel, příbuzných... nevidím jediný důvod, proč bych se měla nechat automaticky holit, klystýrovat, proč bych se měla nechávat nastřihnout jen proto, že to prostě je rutina. Opravdu jsem sobec, protože nechci dopadnout jako moje máti, když rodila mne. Když už jsem měla hlavičku venku, přišla nějaká mladá doktorka a s hrůzou v hlase pravila: "Jéžiš, já vás zapomněla nastřihnout, to by se pan primář zlobil!", načež ji nastřihla; máti byla v porodnici 3 týdny, z toho první týden ji museli cévkovat, šití po porodu 3 hodiny, 1x "přešívali", protože "něco udělali blbě", sečteno a podtrženo - máti má problémy s jizvou po nástřihu DODNES a je to už skoro 30 let.
Nevím, jak prospěju miminku tím, že podstoupím všechny tyhle "lékařské" vymoženosti, vč. různých oxytocinů, epidurálů atd. atd. Myslím si, že přirozený porod se bez všech "vědeckých vymožeností" obejde a je pro dítě daleko lepší než lékařský. Samozřejmě, pokud je všechno OK.
Proto jsem zastánce onoho "kompromisu" - rodit tam, kde je v případě potřeby lékař a vybavení po ruce, ale pokud potřeba není, neuvidím z lékaře ani cíp bílého pláště...