Díky za oba články ze dvou důvodů

Za prvé za popis porodu z pohledu muže - partnera a otce a navíc napsaný otevřeně a citlivě, přitom ale tak nějak "mužsky" věcně (nerada bych ale sklouzla ke stereotypům). Můj partner chce být u porodu a rád by byl užitečný, ale zatím mám pocit, že nemá moc představu, co porod obnáší a z jakého konce by měl vlastně začít. Já ho nechci do ničeho tlačit ani poučovat, tak si myslím, že tenhle článek by mohl být dobrý začátek.
Za druhé díky za možnost nahlédnout do toho, jak jste realizovali svou představu o přirozeném porodu v praxi. I když literatury a odkazů na internetu je dost, konkrétní zkušenosti se člověk moc nedozví. Možná bych osobně víc zdůraznila některé jiné podle mě důležité věci, nejen ženinu potřebu intimity a známých lidí kolem sebe, ale článek mi dodal odvahu snažit se prosadit svoje představy o porodu. Většina rodících nebo porodivších v mém okolí vcelku přijímá standardní medikalizovaný přístup k porodu a stačí jim, že "sestřičky byly příjemné a doktoři profesionální", a i když jim například udělali nástřih bez toho, že by se jich ptali, tak nakonec to vše vlastně dobře dopadlo. Chápu to (a možná i trochu závidím), ale mám trochu pocit osamělosti se svými tzv. náročnějšími (= prostě jinými) představami. Překvapila mě informace o možnosti ambulantního porodu - někde jsem snad i dokonce četla, že tato možnost v našich porodnicích neexistuje, ale je jasné, že pokud to člověk opravdu chce, jsou způsoby, jak si to prosadit.
Nerozumím, proč Petr nechce zveřejnit jméno porodnice, mám pocit, že by to bylo spíš k jejímu prospěchu, a pokud to byl požadavek porodnice, pak mě napadají takové věci, jako že třeba nechtějí, aby jim tam jezdily další rodičky a chtěly rodit taky tímhle způsobem....Hm.