Re: Miluju snídaně
Ivule,
Klukovi je 19 měsíců (koukám, že tě asi trochu zmátlo to šampaňské :o)). Úplně ráno snídáme taky mlíčko. Psala jsem vlastně spíš o dopolední svačině. S jídlem to u nás taky nebylo vždycky jednoduché, ale strategie boje je jiná (vlastně jsem to vzdala, dítě vyhrálo). Náš kluk sotva udržel lžičku, tak mě začal odhánět a chtěl jíst sám. Taky jsem dřív nevěděla, co mám dělat. Když jsem ho chtěla krmit, dostal záchvat vzteku, a když jedl sám, trefil se do pusy tak na pátý pokus. Takže jsem uklízela a uklízela… No, časem se to docela naučil a teď to celkem zvládá. Ale taky nejí všechno, co před něj člověk postaví. Tak mu dám dopoledne obvykle na výběr, a co nechá, to dojím. K obědu mívám taky v mrazáku náhradní verzi. Manžel říká, že ho rozmazluju, já to vidím jako právo volby. Nabídnu a nechám ho být, ať se nakrmí, jak chce a čím chce. Ale žádný extra divadlo bych mu nedělala. Četla jsem, že tohle je oblíbený trik dětí, kterým se říká malý tyran („budu jíst, ale jen když maminka bude ležet na skříni a zpívat při tom árie z Carmen...“). Na to dávej pozor. Držím palce.
Z.
Odpovědět