Ani ja nevim...

Ani ja nevim
….. jak je to prislovi, o tech cizich botach, ve kterych nikdy nebudeme stat…nebo podobne, ani ja nemam tri deti a nikdy jsme se svym jednim nebyla, nemohla, byt doma, ale zrovna tak nevim, jake to je pracovat v show businessu a stat na podiu pred tisici divaku …..
Jedna moje znama ty tri deti ma, zvidave, vesele, rozumne, radost pohledet…. Spolecna cesta do ZOO, cas na svacinu, ona: vybali uzaviratelne igelitove sacky s ocistenymi oranzovymi mrkvickami nakrajenymi na uhledne kousky akorat pro detskou rucku…ja: pribrzdim u kiosku a zakoupim pro svou ctyrletou klobasu v rohliku…moje znama si me zmeri – to jsem jeste netusila, o co jde, a pak me pozada o jedno sousto, stale netusim, najivne si myslim, ze ma na ni chut a nabizim, ona se po prvnim polknuti naprosto zhrozi; vzdyt je ostra! No, mne se ostra nezdla, rekla bych, ze akorat nebyla bez chuti a bez zapachu a hlavne chutnala moji holcicce….nase znama ale pokracuje komentarem: to U NAS od te doby, co mame deti, zasadne nekorenime!…..Zustal ve mne to odpoledne asi podobny pocit, jako v tobe po precteni Mladaku…marne jsem se snazila uklidnit tim, ze ona NEVI, co jsem delala ja, zatimco u nich se cistili, krajeli a balili oranzove mrkvicky. V tu chvili jsem si jen rikala, ze ty jeji krasne starosti bych chtela mit!