10.7.2003 11:48:45 Šárka,39.tt.
Re: není problém jako problém
No Zuzavo,já myslím že bys měla trochu více rozlišovat podstatu těch těhotenských problémů a ne hned soudit "tys měla tohle a to je špatné!"Na tom že jsi ty neměla v těhotenství jedinou potíž a mohla dělat cokoli nic nenormálního nevidím.Já jsem v šestém týdnu těhotenství ležela pět dní v nemocnici s diagnozou hrozícího potratu,takže jsem krvácela,i když ne moc,měla slabé bolesti břicha,navíc v té době plod ještě nevykazoval známky srdeční činnosti,takže se zároveň čekalo i na to,jestli se objeví srdeční akce,pátý den se srdíčko ukázalo,tak mě pustili domů,dostala jsem s sebou Ascorutin a Utrogestan,což jsem pak užívala do konce třetího měsíce.doma jsem měla co nejvíc ležet,jenže já mám pořád šílenou spoustu energie a tak jsem již asi dvě hodiny po odchodu z nemocnice absolvovala asi tříhodinovou procházku s mým chlapem po Praze.Vůbec jsem byla stále velice aktivní,chvilku jsem neposeděla,ještě na začátku osmého měsíce jsme s Kamilem absolvovali několikakilometrové tůry,nebylo nic na co bych se necítila.Před třemi týdny jsme se stěhovali ze severních Čech na Šumavu,takže dvě hodiny autobusem po vymletých silnicích a pak ještě další tři hodiny vlakem.Týden na to jsem sice skončila znovu na pět dní v nemocnici,protože lékaři ke kterému jsem zde šla na kontrolu se nelíbily otoky na mých nohách,chtěl mi udělat různá vyšetření,aby tam nebyla tromboza nebo jiný žilní problém,tak mě nechal hospitalizovat.To bylo ve čtvrtek,ještě ten den mi dělali vyšetření,nic se nezjistilo,naopak paní doktorka se rozplývala nad tím že ještě u nokoho neviděla,aby mu tak nádherně proudila v žilách krev.Čekala jsem že tedy půjdu domů,protože já osobně se cítila naprosto fit,nic mě nebolelo,energie jsem měla na rozdávaní,byla jsem pořád všude jinde jen ne v posteli,jenže v nemocnici se evidentně rozhodli že potřebují od pojišťovny zaplatit lůžko,tak si mě tam nechali až do pondělí.Dvakrát denně mě honili na monitor,což se tedy ani maličko nelíbilo svištíkovi,ačkoli jsem o něm často celý den téměř nevěděla,(je asi noční sůva po rodičích,my taky ožíváme až večer,a prcek to samé, vždycky večer začíná rodeo)na monitoru se miminko snad snažilo ty pásy ze mě sundat.Jedna sestřička se taky ptala:"ten váš drobeček se snaží nám tu sondu rozkopat?"Takže monitor mi nebyl vůbec příjemný.V pondělí odpoledne mě tedy pustili domů,to jsem se o to ještě musela ale sama přihlásit,že jim zbytečně zabírám lůžko.A včera,což je týden před termínem,jsme s Kamčou podnikli další "procházku" na kopec Libín(1092 m)na rozhlednu(137 schodů na vrch rozhledny)a zpět,zpáteční trasa po turistické stezce byla osmikilometrová,asi po třech kilometrech nás zastihl slušný slejvák,nebylo moc kam se schovat,jedině pod strom,jo,šumavské lesy.Vypadalo to na dlouho,takže jsme to riskli a pustili se zbytek cesty v dešti.Doma jsem si dala horkou vanu,na hodinu lehla s časopisem do postele,Kamil mi nosil dobrůtky,pak skočil na nákup,a to už jsem šla zase prát a vařit,a jak mi bylo fajn.Takže soudy o tom,co je nebo není problémové těhotenství,bych si skutečně nechala pro sebe,protože například já své těhotenství,přesto že jsem na jeho začátku krvácela a nyní měla velké otoky na nohách,za problémové ani trochu nepovažuji.Naopak je to pro mě snad nejkrásnější období v životě,vyloženě si ho vychutnávám,nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo ani to že jsem tlustá,jak si o sobě myslí spoustu maminek,a na miminko se moc těšíme,hlavně tatínek se pořád ptá jestli už pojedem rodit.Mám termín za týden,ale zatím to moc nevypadá,že by se prckovi chtělo ven,tak uvidíme.
Odpovědět