Boj jsem přežila

Bolí mne u srdce, když čtu Vaše řádky, hrůza. Já mám boj s meningokokem úspěšně za sebou. Je tomu již 11 let (je mi 27 let). Tenkrát se o nemoci nevědělo skoro nic a já jsem si ani neuvědomovala, jak těžký boj to byl. Ale moji rodiče byli úplně zdrcení a maminka mi kolikrát řekla, mohli jsme Tě ztratit. Nevím přesně jaký druh mě napadl a spíš je zázrak, že tu jsem a nemám žádné následky. Zkusím Vám vylíčit můj příběh, abyste věděli jak to probíhá v praxi.
Probudila jsem se ráno s strašnou bolestí po celém těle, změřila jsem si teplotu - 38 stupňu. Absolvovala jsem tedy cestu autobusem do okresního města a lékařka to ohodnotila na začínající virózu a nasadila Biseptol. Po poledni jsem tedy ulehla do postele a věřila, že to brzy vyležím, teplota klesne a uleví se mi.Ale teplota pořád stoupala a bylo mi stále hůř a hůř. Maminka se to zdálo být divné a proto zavolala pohotovost. Když doktorka uviděla červené flíčky po těle, ohodnotila to na alergii na přášky, nasadila jiná antibiotika a odjela. Jelikož jsem měla teplotu už okolo 40 stupňů, nemohla přijímat potravu, zvracela a přestávala vnímat, mamka zavolala pohotovost znovu. Doktorka byla zděšená, navíc když mamka upozornila, že nemohu ohnout hlavu - způsobovalo to příšernou bolest. Tak mě konečně okolo 22 hodiny poslali do nemocnice. Vím, že doktor na mne pořád mluvil, ale já nechtěla odpovídat, vdyť se mi chtělo tak strašně spát ........ Týden jsem měla kapačky a byla na izolovaném pokoji. Prakticky jsem pořád spala a stěží otevřela oči abych pozdravila rodiče při návštěvě. V nemocnici jsem strávila 14 dnů a pomalu se vracela ztracená síla. Vystřídalo se u mne několik lékařů a mediků, každý chtěl vědět o nemoci co nejvíce, měli šanci se na mne přiučit a této zákeřné nemoci něco nového. Naštěstí se to událo koncem května, takže učitelé mi uzavřeli známky a já nemusela opakovat ročník a přes prázdniny se dala do kupy. Pamatuji si, že jsem delší dobu hůř slyšela a bacil se mi dal do kloubu palce u nohy, který jsem měla úplně černofialový. Ve škole si mi zdálo, že mi dá učení větší práci, hlavně si něco zapamatovat. Ale všechny tyto maličkosti se upravili a já si uvědomuji jaké to bylo obrovské štěstí. Případů, kdy to nedopadne tak jako u mne je velká spousta a já tyto informace sleduji dost pečlivě, neboť jsem mohla být mezi nimi.