Syn a dcera

Své první dítě - syna - jsem rodila v roce 1990. Bylo mi 19 a osvěta ohledně porodů v té době byla veškerá žádná. Sanitka mne dopravila do porodnice po té, co mi začala odtékat plodová voda. Následovalo v článku zmíněné martýrium - oholit, vylézt na "kozu" k prohlídce a klystýr. Pak mne sestřičky nechaly hodinu stát na studené chodbě - nebylo totiž volné místo na "hekárně", jak se tamní předporodní místnost nazývala. Když se konečně místo uvolnilo, položily mne na lůžko, napojili na monitor a zakázaly mi až do samotného porodu vstát z lůžka - to prý se u odtékající plodové vody nesmí!/Bylo asi 14.00, syn se narodil následující den rámo ve 2.15 hod./Neměla jsem dlouho žádné bolesti a otvírala jsem se jen velmi pomalu, pan primář tedy konstatoval, že "to" bude až kolem poledne druhého dne, napíchl mi nějakou injekci a víc se nestral nikdo. Ležely jsme na "hekárně" 4, z toho jsme nakonec rodily 3 současně na stejném sále, tak blízko, že bychom si mohly i ruce podat, ani plenta mezi námi nebyla. Doktor běhal od jedné ke druhé, já jsem přišla na řadu až nakonec, a protože jsem atmatik, rozhodnul, že použije zvon,nevím, jak se tomu říká odborně, ale vím, že to nebylo vůbec potřeba. Vše probíhalo normálně a já neměla žádné dýchací ani jiné potíže. Přesto pan primář učinil, jak rozhodnul. Malého ihned sestra odnesla umýt, zvážit, změřit...Přinesla ho asi za 15 minut, zabaleného a s boulí na hlavičce, kterou mu způsobil onen zvon. Porod probíhal za plného osvětlení operačním světlem.Přidám ještě poznámku ke kojení - měla jsem vpadlé bradavky, dostala jsem "klobouček" - takové cosi ze skla a s nasazeným dudlíkem. Prý bych jinak nemohla kojit. Jenže než se naplnil kobouček mlékem, aby mohl malý pít, usnul únavou. Vedlo to k tomu, že ode mne odmítal a musel být od začátku krmen umělou výživou. Tak jsem tehdy byla nepoučena!! O necelých devět let později jsem rodila dcerku v Brně-Bohunicích, kam jsem dojížděla i do těhot. poradny. Krátce před porodem nám umožnili prohlédnout si porodní pokoje a veškeré příslušenství. Vysvětlili mi, že holení a klystýr nepraktikují, jedině na žádost pacientky. Podali nám informace o způsobech porodu-na stoličce, na rehab. pytli, v nadstandartním pokoji s velkou vanou... Když nastal můj čas, strávila jsem dvě hodiny před porodem na lůžku spolu s dalšími dvěmi čekatelkami. Potom mne sestřička doprovodila na porodní pokoj, který je vybaven lůžkem na dálkové ovládání, nechala jsem si ho upravit do tvaru křesla a tak jsem strávila zbývající hodinu a půl. Porodní asistentka mne několikrát přišla šetrně a s minimem světla zkontrolovat a vždy zase odešla. Pak dorazil i můj muž a vše se rozběhlo. Pordní asistentka i další tři sestry mne povzbuzovaly a pomáhaly, nechaly mého muže přestříhnout pupeční šňůru a malou mi položily na břicho. Teprve po chvíli byla změřena, zvážena, ošetřily jí pupík a zabalily. A šup s ní k tatínkovi. Celou dobu bylo na pokoji jen tlumené světlo, o něco více si lékařka rozsvítila pouze na konečné šití, a to pouze na ony partie. Celý personál byl ochoten vám poradit a pomoci 24 hodin denně. A k tomu kojení - šlo to i přez vpadlé bradavky a bez kloboučku!! Jen to chtělo to správné vysvětlení a přístup. Porod mého druhého dítěte byl opravdu velmi krásný a nezapomenutelný zážitek. Přeji všem maminkám moc štěstí.