Reklama v problematice náhradní rodinné péče

Opakovaně se setkávám v časopisech SNRP,ale i jiných,v článcích s problematikou náhradních rodin s fotografií jednoho děvčátka.Děvčátko je to Romské,pohledné s brýličkami.Nic by\ na tom nebylo, kdyby se účelově v jedom čísle SNRP neobjevilo cca 38 krát.Nic by na tom nebylo, kdyby o sobě donekonečna nepsala rodina Frantíkových ve smyslu reklamu, téměř jako na prášky na praní.Nic by na tom nebylo, kdyby nešlo o Terezku, kterou mají v pěstounské péči a, kterou účelově předvádí jak cvičeného medvěda.
Je trapné, když člověk čte neustále o
jejich sebeobětování a je trapné, když člověk poslouchá úryvky jejich prezentace i na konferenci o náhradní rodiné péči v parlamentě.Ale ještě trapněji mi je, když slyším, jak ke své prezentaci zneužijí i Chrise Gardnera.Nejtrapněji mi však je, když m musím říct, že tyto pěstouni, které prezentuje jako vrchol ctnosti ve skutečnosti vůbec nejsou připraveni být pěstouny.Oni jsou připraveni být adoptivními rodiči s pěstounským příspěvkem státu a to je velký rozdíl.
Otázka je, jestli člověk, který je odhodlán nezištně poskytnout byť jen dočasný domov potřebným dětem, potřebuje sám sobě dělat PR a reklamu téměř v mediálním rozměru.
Zdá se, že jejich prezentace už dávno překročila rámec populárně osvětové prezentace, která má přispět k poplarizaci a lepšímu pochopení pěstounské péče.