Mám stejný názor
Když jsem četla tento článek tak jsem si připadala jako před 7,5 lety, kdy se narodila má dcera Nikol. Ačkoliv jsem neměla žádné problémy v těhotenství porod se taky takto zkompikoval. Myslím si, že nyní je ta péče určitě ještě lepší zejména v té technice. Já jsem doktorům věřila, i když si myslím, že bylo štěstí, že jsem rodila až v 9,00 hodin a ne v noci (bylo přítomno více doktorů jak na porodním tak na dětském). Trošku mě zpětně zarazilo, že mi v té době - a to jsem tam ležela celý den před porodem - kontrolovali ozvy jen "sluchem" a jen jednou přes techniku. Možná by přišli dříve na to, že se dcera sama škrtí. Nastoupila jsem do porodnice z důvodu přenášení, manžela jsem chtěla mít u porodu a tak pořád volal a ptal se kdy má přijet. Možná to rozhodlo o tom, že se při ranní vizitě další den rozhodli protrhnout vodu (snad aby manžel pořád neotravoval - možná je to klasický postup). Pak šlo všechno moc rychle, hlavně bolesti. A pak začala panika - sluchem nešlo ozvy najít a technika taky selhávala. Je pravda, že jsem taky vůbec nevnímala to riziko - hormony dokážou divi. Další postup byl stejný - nástřih, kleště, intubace, kříšení, pětivteřinový pohled na dceru a její rychlý převoz na dětskou JIP. 24-hodin kritických a pak 10 dní umělého spánku. Manžel prožíval to oživování na chodbě (prý už tam nemůže být když jsou komplikace), to nevědění muselo být hrozné. Já jsem jen slyšela různé útržky, ale vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to malá nepřežila. Říká se prý, že holky mají větší elán žít. A je to pravda - prognóza zněla hrozně - krátké (nespecifikované) neokysličení mozku, což "může" mít za následek špatnou koordinaci pohybu atd. Upozornili mne, že možná nebude chodit a další rizika. Prvotní testy byly velmi špatné. Výsledek: dcera chodí, má jen trochu problém se stabilitou a nyní se projevil třes ruky, který je způsobený mozečkovým syndromem. Cvičíme a nástup do školy bude možná složitější, ale já jsem ta nejštasťnější máma a děkuji doktorům, že nám pomohli. Ač to musí být krásné porodit doma, nikdy bych se k tomu neodvážila - ani před prvním porodem ani nyní. Myslím si, že je to hazardování se životem toho človíčka i maminky. Přeji všem nastávajícím maminám porod bez komplikací a prima lékaře a sestřičky.
Odpovědět