Re: Ctou to Ti o kterych se pise? Co na to rikaji?

Doufám že nevadí když sem okopíruju jeden príma článek na toto téma, převzatý z říjnové Marianne... Sice moje zlatíčko je ještě úúúplně malinkaté, ale své vlastní dospívání si pamatuju velice dobře a všechny zde uvedené situace platí jak vyšité.... posuďte sami:

článek se jmenuje VYTOČTE SI SVÉHO PUBERŤÁKA
Zdánlivě je "cool" a nic ho nemůže rozházet. Však také svůj znuděně nepřítomný výraz hodiny trénuje u zrcadla. Uvnitř to však doutná. Přesvědčte se:
Kam zas jdeš?
Tahle otázka, položená dostatečně podezřívavým tónem, zabere spolehlivě, zejména pokud potomek zrovna drží v podpaží fotbalový míč, obouvá si kolečkové brusle nebo má na sobě mikinu s nápisem Nirvana a v ruce bubenické paličky. Shovívavý tón zvládne dospívající jedinec jen s vypětím všech sil, při opakované konfrontaci však zaručeně vypění. Pokud udrží tvář kamenného Buddhy, můžete ho ještě "sestřelit" doplňkovými otázkami typu "A kdy se vrátíš?" nebo Máš s sebou vůbec kapesník?"

Tohle si opravdu chceš vzít na sebe?
Je celkem fuk, jestli je vaše dcera náruživou příslušnicí hnutí Hare Kršna a právě se u zrcadla omotává oranžovou záclonou, nebo se před odchodem na diskotéku oblékla do vyzývavých bokových kalhot a trička o rozloze deseti centimetrů čtverečních. Zmíněná jízlivá otázka ji sice ke změně image nedonutí, zato k slzám vzteku určitě.

Já v tvém věku...
...nosila domů samé jedničky (uměla tři světové jazyky, chodila dávno na brigády, hlídala tři mladší sourozence a ještě vařila pro celou rodinu...) Větu dokončete dle libosti, povahy a momentální nálady. Puberťák bude tak či tak nadskakovat jako poklička nad hrncem s bublající polévkou. Na vás je jen jedno: zcela a jednou provždy zamezit dalšímu kontaktu s prarodiči, kteří by mohli vašemu adolescentovi "prásknout", že v jeho věku jste, pokud paměť neklame, propadali z fyziky, chodili za školu, utráceli kapesné za hlouposti a domácím pracem se vyhýbali jako pekelník krucifixu.

Na to máš ještě dost času
K zešílení. Obzvláště těžce bude tenhle výrok vydýchávat puberťák čerstvě zamilovaný, toužící po silném motocyklu nebo chystající oslavu svých sedmnáctin. Samozřejmě na vaší chatě, samozřejmě s partou a samozřejmě bez vás.

Dokud tě živím...
tak budeš dělat to, co ti řeknu. Puberťáka máloco tak vytočí jako uvědomění si vlastní závislosti a bezmoci. Tak hrozně by se chtěl rozběhnout do svého pokojíku, naházet do batohu to nejnutnější a vydat se do světa, aby sobě i rodičům dokázal, že se o sebe umí postarat. Jenže váš puberťák není trouba, a tak ví, jaká smůla, že se mu do batůžku nevejde celá hi-fi souprava, tři šuplíky cédéček, playstation, čtvery kapsáče či dvě igelitky šminek.

Ne, ty vlasy nejsou strašný
Stejně marně můžete přesvědčovat pubertálního potomka i o tom, že nemá nos jako okurku, příliš světlou pleť nebo trapné palce u nohou. Chcete-li vyvolat dvouhodinovou domácí scénu, při které vám vyčte, že křivé zuby má po vás a bambulatý nos po tátovi, pak se s puberťákem nervózně podupávajícím před zrcadlem pusťte do debaty. Jestli ne, radši potichu a rychle vykliďte minové pole.

S kým tam jdeš?
Ovšemže víte, že na koncert školní kapely se váš potomek chystá s Mirkem, Luďou, Jirkou a dalšími spolužáky, ale proč ho těsně před odchodem neotrávit pár podezřívavými dotazy z repertoáru vyšetřovatele Interpolu. Ve skutečnosti je jedno co odpoví, protože je nad slunce jasné, že když si před tím dvě hodiny drhnul krk rejžákem, asi půjde také Lenka, Zdenka a Jarka.... Ale to on neprozradí, i kdybyste vyrukovali s palečnicí. Má svou hrdost a holky jsou přece děsný.

Už všechno umíš?
Tuhle otázku může položit jen naivka, anebo rodič studenta deváté bé, právě se chystajícího na druhý opravný termín z matiky. Její důsledky jsou pozoruhodně předvídatelné. Buď se potomek hystericky rozeštká, že poté, co ležel v knihách celý víkend ví stejný kulový jako v pátek. Nebo spustí povyk, že už odmalička chce být popelář, a tak je docela jedno, jestli teď propadne, nebo ne. A poslyšte, vy jste někdy mohli upřímě prohlásit, že umíte v š e c h n o?

Je mi fuk, že Kropáčkovi to dovolili¨
Každý má v okolí takové Kropáčkovy, jejichž děti už od dvanácti kouří, pijí pivo a domů chodí jednou za tři dny. Váš puberťák po nich závistivě pošilhává a domáhá se alespoň třetiny toho, co smí mladý Kropáček už "celé roky". A tu příchází vaše chvíle. Neochvějně si stůjte na svém a skrz přísně semknuté rty proceďte: "Je mi jedno, že Kropáčkovi to rodiče dovolili, ty to máš zkrátka zakázané". Spolehněte se, že vaše dítě, ač vykřikující, že se nechá zmíněnou rodinou adoptovat, by vás nevyměnilo. Jste sice trapní, zato svého puberťáka milujete i se všemi jeho chybami. A on to ví, i když na to vůbec, ale vůbec nevypadá.
Autorka Johana Barvínková