nejde o počítač, ale o hrdinství, dobrodružství a čest

Já si zase vzpomínám na bakelitovou pistolku, kterou jsem jako devítileté dítě objevila na opuštěném kluzišti. Byla zřejmě prokousnutá od psa, ale jak se hodila. Ne na sovětské hrdiny, ty mě, byť budu podobná věková kategorie, jaksi minuly. Ale Old Shaterhandovi se přece taky hodila. A mayovky jsem prožívala velice velmi (ba jsem k tomu donutila kamarády ze sousedství). Počítač je kolorit, děti vždycky chtějí prožívat příběhy "doopravdy", kde jde o čest, přátelství a život. Viz popularita dračího doupěte (mimochodem Tvoje historka s bednou granátů mi připomíná mě - už v dospělém věku, kdy jsem shodou okolností pracovala s dvěma přáteli, se kterými jsme dračí doupě hráli. Jednou ráno na nás kolegové dost zírali, když jsme dvě hodiny řešili toho strašného čaroděje a zmrtvýchvstání, které jeden z nás absolvoval :o)) Zkrátka doufám, že i moje holky budou v jistém věku šermovat dřevěným mečem, pálit z bakelitové pistolky či pro mě za mě bojovat magickou hůlkou a la Harry Potter.