Re: Všechny děti

Ahoj Ivule,
tohle je záležitost, o které se u nás nemluví. Tedy, v širší veřejnosti a vědeckých kruzích. Ale jinak třeba v zahraničí je to mnohem rozšířenější, než u nás a i u nás roste počet těch, kteří se tímto zabývají. Už jsem o ní psal v několika příspěvcích. Pokusím se Ti to vysvětlit, pokud Ti něco nebude jasné, raději napiš, protože některé věci jsou pro mne po určitých zkušenostech samozřejmé a jasné, což pro Tebe nemusí být. Je to tak v každém oboru - každý umíme něco líp, něco míň a jde o to si to vysvětlit tak, abychom tomu rozuměli.

Začnu příkladem:
Asi každý z nás ví, jak mu je, když je na pohřbu někoho, koho měl rád. Mě se takový příklad vybavuje z mých 16ti, kdy mi umřel táta. Zkus si to představit - pláč, pálí Tě oči, cítíš sevření a hořkost v hrdle, tlak na hrudi, můžeš se třást zimou... Vybral jsem tento příklad ze života proto, že jej asi zažil každý z nás a je to extrémní situace, kdy si každý dokáže jasně uvědomit účinek emocí, určitého psychického stavu na své vlastní tělo. Emoce je část psychiky, kdy tělo reaguje na nějakou situaci. V angličtině je to energy in motion, tedy energie v pohybu. Něco se děje a my na to reagujeme, abychom se mohli bránit/utéci/atd. Na psychické úrovni si uvědomujeme, že se něco děje - třeba že nás někdo naštval. Na fyzické úrovni probíhá příprava na obranu/útěk - mozek dává signál k produkci adrenalinu, rozšiřují se cévy, zrychluje se srdce, napínají se svaly, probíhají složité biochemické reakce. Další fází je provedení - tzn. buď někomu dáme po tlamě, nebo zdrhneme. Tělo se tímto zbavuje napětí, adrenalin a jiné látky se odbourávají, tep a další fyziologické pochody klesají na normální hladinu. Co se ale stane, když poslední fáze neproběhne? Napětí i vyplavené látky mizí pomalu, část jich zůstává nezpracována. Dále - podle tradiční čínské medicíny se při emočně vypjatých, nezpracovaných situacích ukládají hleny na pěti místech v těle: na srdci, na střevech, v slezině, na plících, 5. si nepamatuji.
Příklad s pohřbem jsem uvedl proto, že jej zná každý a dokáže si představit, co se děje v případě, kdy cítíme emoci, kterou nazýváme smutek, hořkost, beznaděj... Vztek v druhém případě mi posloužil k částečně vědeckému vysvětlení toho, co se děje v těle, protože si zde pamatuji aspoň částečně odborné termíny z biologie.
V těchto extrémních případech si každý uvědomuje, co se s ním děje, i když není zvyklý pozorovat konkrétní reakce organismu. Tyto extrémy jsou maximálními projevy emocí. Existují ale i střední a nízké hodnoty, které si hodně lidí neuvědomuje z mnoha důvodů. No nicméně i při malém smutku dochází k vyplavení malého množství látek, k malému napětí v oblasti hrdla, tlaku v očích, sevření na hrudi. Ta reakce je tak malá, že netrénovaný člověk si ji nevšimne. Ale napětí, neodbourané látky, hleny, atd. zůstávají a kumulují se. Po určité době, která je různá podle toho, jak kdo umí zpracovávat určité emoce, situace, dochází k ne-moci. Ne moci si něco uvědomit. Ne-moci něco udělat, ne-moci něco ovlivnit. Je jasné, že když je třeba nějaká mechanická součástka nadměrně namáhána, dochází k opotřebení, popřípadě poškození. I tělo není výjimkou ve fyzikálních zákonech.
Vezměme si příklad rýmy a poučme se z předchozích příkladů:
Pálení v očích (nevyplakané slzy), tlak v dutinách, bolest dásní, hlavy (napětí neuvolněné pláčem), výtok hlenů (samočistící funkce těla, kdy se zbavuje nakumulovaného množství hlenů; někdy je to čistá psychika, když je to jen vodnatý výtok). U chřipky se přidává bolest v krku - hořkost, zklamání, bolest z nevysloveného,..). Na akumulovaných hlenech se daří baktériím a virům, napětí v krku vytváří oslabení v těchto místech, což je vhodná příležitost a živná půda pro výše zmíněné mikroorganismy. Ano, bakterie a viry jsou přítomny, ale jsou v nás přítomny pořád, nebo většinou a projeví se tehdy, když je organismus oslabený. Ale příčina, je jinde....
U chřipky, rýmy se navíc přidávají i jiné faktory - většinou se objevují v období chladu, který působí negativně na ledviny. Ledviny, jsou spojené v psychice s mezilidskými vztahy, se schopností řešit vzniklá napětí v mezilidských vztazích. Emocí, která je ovlivňuje, je strach. Strach řešit konflikty s jiným člověkem.. Ledvinové kameny jsou zkamenělé, nevyřešené konflikty. Levá ledvina je spojená s levou, ženskou částí těla a ženami, pravá s muži. Strach řešit své zklamání, který má za následek napětí v hrdle, smutek spojený s tlakem na hrudi (průduškami, plícemi), lítost spojenou s pláčem (rýma), atd. Vzniká napětí v oblasti bederní páteře, na krční páteři (která reaguje při každé "napjaté" situaci), v mikrosvalech na obličeji a jinde.
(Další věcí je, že po chodidlech prochází meridián (dráha) ledvin, proto naše babičky říkaly - nohy v teple, ať se vyhneš nachlazení. Je toho víc, ale je zbytečné zahlcovat dalšími informacemi, i tak je toho dost..)
Proč je někdo náchylnější na tu či onu nemoc, souvisí s několika záležitostmi v psychice. Většinou jsou původem n.emocí nezpracované.emoce s učinky popsanými na pár příkladech výše (které jsem většinou v rámci terapie vyzkoušel a ověřil sám na sobě). Proč je někdo náchylnější k tomu a ten k onomu se pokusím vysvětlit teď: v každé rodině jsou povoleny a zakázány určité emoce. Každý rodič přichází s určitou "výbavou" v tomto směru. Příklad: Tatínek je běžný muž. Je to tvrďák, nic jej jen tak nerozhodí. Naštve se jenom někdy a když, tak to stojí za to. Všichni se jej bojí, mlátí do stolu a vyhrožuje. Maminka se jej bojí, má strach mu oponovat. Je jí to líto, takže tiše pláče, když je sama. Před dětmi otce omlouvá. Když malý syn začne plakat. tatínek mu vynadá, že je chlap a chlapi nepláčou. I malé dcerušce maminka vysvětluje, že nemá plakat (protože by sama chtěla plakat, ale nedovolí si to před otcem a dcerčin pláč v ní rezonuje (termín, který teď nebudu vysvětlovat, bylo by to zbytečně složité.). Předběžný scénář: Otec svůj vztek částečně ventiluje, ale nedokáže se poučit a ubližuje okolí. Matka oslabuje své ledviny neschopností konflikty řešit. Dětem je zakazován pláč, jsou náchylnější k opakujícím se rýmám a chřipkám. Řešení lékaře: antibiotika, Acylpyrin. Mají oslabenou imunitu, dáno geneticky z matčiny strany. Je to jasné. Nikdo nemusí nic řešit. Antibiotika zničí viry a baktérie. Oslabí játra a tím imunitu. Příčina není řešena, situace se opakuje stále častěji. Acylpyrin potlačuje horečku (vnitřní, nevyřešený konflikt - nemožnost nejen dětí se v daném případě bránit). Tedy, uřízli jsme blikající kontrolku paliva, ale nanatankovali. "Vyléčili" jsme důsledek, ale neodstranili příčinu. Kýbl pod kapajícím kohoutkem není dlouhodobým řešením..
Další fáze vývoje - děti se naučí potlačovat svůj smutek (jsou už opravdu velké), rýmy a chřipky jsou méně časté (už se situace také nehromadí, už si mohou i více "dovolit" vyřešit. Chřipky přechází, protože "musí" do práce. Hleny, napětí a jiné se neodbourávají aspoň náhradním mechanismem a kumulují se. Syn má v dospělosti problémy s průduškami. Dcera má zánět močového měchýře, bolí ji bederní páteř. Léčeno atb. Později kámen na pravé ledvině. Rozbito ultrazvukem.
Toho, co se k tomu dá napsat je hodně. Těch souvislostí, různých vazeb v organismu, v psychice, apod. je tolik, že by to bylo na hodně dlouhý článek, v kterém by se už nikdo, kdo se o to nezajímá, nevyznal. I tak mám pocit, že to může být složité, snažil jsem se o rovnováhu mezi množstvím informací a přehledností.
Souvislosti mezi psychikou a nemocí popisuje německý lékař, zabývající se psychosomatikou R. Dahlke v knihách Nemoc jako symbol, Nemoc jako řeč duše a dalších. Psychosomatikou se zabývají lékaři v mnoha zemích, třeba Rusové jsou hodně dobří. Nemluví se o tom - protože by to pro lékaře znamenalo přiznat si, že to může být jinak, že sice hodně umí, ale že by se toho museli ještě hodně učit, pro farmaceuty, že by přišli o část svého velkého byznysu (protože kdo umí pracovat se svým podvědomím, zná reflexní terapii apod., potřebuje minimum lékařské péče a léků), pro pacienty by to znamenalo přiznat si, že za většinu svých nemocí si mohou sami a že by měli věnovat místo sledování televize a dalších činností (které slouží většinou k odvrácení pozornosti od vlastních problémů) k pravidelné psychohygieně a práci na sobě. Navíc, pro mnohé by to znamenalo zborcení jejich "světa", jejich jakýchsi "jistot". Materialisté by časem došli k poznání existence něčeho, co nazýváme Bůh, katolící by došli k poznání, že jejich víra je beze skutků, bez praktického využití v jejich životě a po některých zážitcích by si museli přiznat, že jejich víra je rozumová, že nevychází se srdce, že spousta náboženských pravidel jsou lež, že si navzájem protiřečí, atd., atd. A proto se materialisté, katolící, ... potkávají v nemocnici na operacích, v lékárnách pro prášky, v ordinacích lékařů a svorně nadávají na svůj osud. Protože je to, pravda, jednodušší než si přiznat, že něco dělám jinak, než bych měl..
Tyto řádky píši s vědomím, že většinu z toho, co popisuji jsem si v rámci různých seberozvojových terapií prožil a ověřil na sobě a že to funguje (mě a lidem z mé blízkosti, kteří něco takového dělají), s vědomím, že tato pravda je pro mnoho lidí nepřijatelná, protože by museli opustit své i když jen částečně funkční, ale přesto pro ně bezpečné hodnoty a pravidla, s vědomím, že zlomenou nohu, nádor v mozku (jako měl můj bratr) je zbytečné řešit jinak, než alopaticky (operativně a medikamenty) a že by bylo krásné, kdyby lékaři dokázali spolupracovat s lidmi, kteří se zabývají přírodním léčením, které dokáže účinně v mnoha případech vyléčit, nebo aspoň zmírnit obtíže bez skrytých i zjevných vedlejších účinků, kdyby lidé dokázali přehodnotit svůj přístup ke svému zdraví a psychice a aspoň něco málo se s tím rozhodli udělat.. Píši je s vědomím zkušeností svých přátel, kteří se dokázali tímto způsobem dostat z těžkého astmatu, svoji dceru, které dávali lékaři tři měsíce života, atd.
Je na každém, aby si rozhodnul, zda základy domu jeho života jsou pevné a jeho život a zdraví jsou pevné a většinou šťastné, nebo většinu času přemítá nad zlým osudem a přes výdobytky vědy a absolutorium vysoké školy neví, proč je nemocný, jak pohladit manželku a to, co mnozí z nás zapomínají, v první řadě sám/sama sebe...
Krásný den Ti (a všem ostatním) přeje
Michal

Literatura:
Mirzakarim Norbekov: Jak se zbavit brýlí - kniha ruského lékaře,nositele mnoha vědeckých titulů, který vtipnou a čtivou formou popisuje lidskou psychiku, její vliv na nemoc a zdraví, včetně vědeckého vysvětlení.
R. Dahlke: Nemoc jako symbol - výčet nemocí a odpovídající psychologické charakteristiky. Vodítko pro ty, kdo hledají příčinu. Některá vysvětlení vyžadují určité znalosti a osobní zkušenosti.
R. Dahlke: Nemoc jako cesta - obecnější pojednání o vzniku nemoci, srovnání klasického lékařství, jeho úskalí, proč je důležité se zabývat psychikou a proč to současná věda odmítá...