Re: Dotaz

No já myslím, že jsem ještě nezažila na Rodině virtuální střet, kde by se protichůdné názory trochu přiblížily. Navíc mě většinou ty diskuse baví víc, ta o tom kouření, jak mi to tu někdo nandal (jak se lichotí libidu? a neptám se na masturbační techniky, jenom se pozastavuju nad tím, jestli ta otázka je obsahově správná),tak ta byla zrovna moc dobrá:) Jenže chci pozdravit Sylvu Š. a cizinku,která si mě pro moji sebestřednost oblíbila:)Čau, holky.
Takže já se plně stavím za požadavek vlídnosti a empatie doktorů. ALE.
Běžně se stane, že v ordinaci potkáte doktora, který nějak vypadá, má určitou barvu hlasu, určitou slovní zásobu a specifický projev, prostě vám nesedí. Ani asertivní člověk asi v tu chvíli neřekne:"ty jo, vy se mi zdáte arogantní a nadřazenej, já si to nepřeju". Můžete namítnout, že na medicíně se studuje psychologie a psychiatrie a on je jaksi povinnej být za "sympaťáka". Jde o to, jestli je to v jeho moci, aneb není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Potom čítávám na Rodině o arogantním přístupu, necitlivém přístupu, univerzitním přístupu, chladném přístupu, prostě o pěkně hnusnejch přístupech.:)A jsou to obecné výtky, prostě výpovědi o pocitech... Co s tím, já chápu, že mamina se cítí nesvá , když jí lékař nesedne. Přitom může svou práci dělat zodpovědně a podávat široké informace.
A tady si myslím, že je na každé rodičce zohlednit svou psychiku a zařídit se volbou místa porodu nebo zázemím k porodu(dula, manžel, vlatní doktor) Nemluvím o tom, že mám mít ochranku proti zlejm hnusákům v bílých pláštích,abych přežila rizikové těhu, páč to jinak nejde a můžu být ráda, že jsem ráda. Já mluvím o případech,že má nejistota z doktorů
mě opravdu zatěžuje a chci být v pohodě. Individuální konkrétní prohřešky proti lékařské etice jsou něco jinýho.
Někdo mně naznačil, že jsem pěkný idiot, když se doktorů vyptávám. No já se jich ptám, jak jde život, co nového, proč nejde zavřít levé okno, co bude k večeři a taky proč mi případně vyvolají porod. Zdá se mi totiž normální, že pokud se někdo dotýká mého těla, potažmo o něm v případě rizikového těhotenství rozhodne, tak s ním vedu dialog a ne, že čekám, až mě naprdne (nezřídka z toho důvodu, že on netuší, že se mi v hlavě zrodila otázka, případně, že mi ji ještě nikdo nezodpověděl)- tady nemířím na Milenu, ale na jednu z reagujících.
Zpět na Slovany. Trávím tam strašně času,tady bych podpořila požadavek na racionalizaci zdravotnictví ve prospěch hrazení pomůcek pro domarodky:) a pořád mi tam někdo něco vysvětluje, skoro bych řekla, že jsou otravný:)Milena musela mít enormní smůlu. Takže pokud dodnes nemá dobrý pocit z toho, jak to proběhlo, klidně bych si zašla na jejím místě promluvit s primářem Rokytou, zdá se mi totiž, že slovanští lékaři mají vysvětlující mánii.