Pro Sylvii - ještě jednou od Ester

Milá Sylvi,
Tak Ti ještě jednou musím napsat, se spící Maruš na kolenou :-), ačkoliv vím, že Ti už psalo (a radilo :o)) spousta lidí a asi i účelněji. Opravdu to bylo poprvé, co mi z Tvého článku bylo smutno :-( Vždycky jsem strašně obdivovala, jak v pohodě, klidu a s přehledem zvládáš Verunku, domácnost, účetnictví a ještě sleduješ porodnickou praxi, máš vlastní stránky a ještě spoustu tipů a nápadů ohledně dětí a zdraví pro ostatní rodiče...! O svém manželovi jsi toho nikdy moc nepsala, snad jen to, že je doma málo, neb podniká... – tak nějak automaticky jsem předpokládala, že je stejně pohodový jako ty – chyba lávky. Už ve článku o porodu jsi psala, žes ho v počátcích porodu „nechtěla zbytečně budit“ /což já při tomto druhém porodu taky, pak jsme to málem nestihli :o)))) Jinak ho ale moc nešetřím:-)/ - ale celkově teď mám dojem, žes na něj byla PŘÍLIŠ HODNÁ A TOLERANTNÍ, že jsi ho prostě moc šetřila! Tak nějak mě trošku i zaráželo, že Ti nevadí, jak málo je doma... Já vím, musí to tak asi být kvůli firmě, a Ty vždycky dokážeš vidět hlavně to pozitivní, což je dar :-) Jenže když má člověk (tedy v tomto případě chlap) malé děti, tak není přece možný, aby celou rodinu táhla jen jeho žena a on „jen“ vydělával a užíval si? Aby se teda staral „jen“ o svou práci a o sebe?
Neměla jsem bohužel čas projít všechny příspěvky. A asi není vůbec vhodný, abych Ti tohle psala, protože mám sama (i se sebou:-) problémů dost, a jsem v jiný situaci a vůbec, ale je mi to líto a přemýšlím, co by vám mohlo pomoct. Taky náš (asi 12tiletý) vztah prodělal už nějaké ty krize (bydlíme spolu cca 6let a vzatí jsme 3,5roku) a ani nepředpokládám, že by se nám to vyhýbalo do budoucna :-)) Jen prostě zatím vždy silněji převážila tendence být spolu a nějak se s tím poprat, než se rozejít. Jsi chytrá holka, po čertech(!) chytrá, tak to určitě vyřešíš a zvládneš, i když teď to chvíli bude pěkně drsný :-(
Napadlo mě, i když jsem možná úplně vedle, že pokud se rozhodnete se nerozejít a vztah zachránit /za pokus to rozhodně vždy stojí – je-li oboustranný zájem/, že by třeba nebylo od věci předat účetnictví někomu jinýmu – mimorodinné síle, a Ty bys pak měla víc času na sebe – s tím, že manžel se bude taky víc věnovat dětem... Moc se mi líbilo, co psala Monty o tý konzumní společnosti (teď je otázka, jestli je tohoto náhledu schopen i Tvůj muž.... Jestli je vůbec pro Tebe dost dobrej (to myslím bohužel vážně).
A abych se nevěnovala jen tý krizi. Taky něco o holčičkách :o))) Taky furt srovnávám, v čem se Maruška s Miškou liší, co dělaj jinak, co stejně, je to dost zábavný ... :-) V něčem jsou stejný – třeba mají ve stejném věku (zatím) stejnou váhu, ač Maruška je spíš širší než delší :-), tak počáteční skoro 40dekový handicap oproti sestřičce bystře dohnala. Spí taky docela dobře, i když se v noci budí víc než kdysi Miška, tak ale zase výborně usíná a i mě vyhovuje, že spí v naší posteli. Je fakt, že když vstanu, často se vzbudí, ale nemyslím, že bude jednou problém ji přestěhovat k Mišce do pokojíčku. Ačkoli, to ještě uvidíme :-))
Marušku nosím skoro pořád v šátku, ale je dost obtížný při tom „obhospodařit“ Míšu, tak si někdy vůči ní připadám jako krkavčí matka... No snad se to srovná. Ona má sestřičku zatím dost ráda, pořád by jí hladila a hrála si s ní jako s hračkou, což někdy není zrovna bezpečný. Už se těším, co bude, až Maruš víc povyroste! Ale na druhou stranu, teď se snažím užít to malé mimčo, to už se nikdy opakovat nebude, to je mi jasný...
No nic, musím končit, drž se!!!!!!!! A průběžně nás informuj!
Ester
P.S: Taky mi přišel dobrý ten nápad (nevím už koho) vše manželovi před odjezdem sepsat, ať má o čem přemýšlet... Ale třeba už budete mít do té doby jasněji :o)