Re: Jsem příliš feministická ???

Milado, možná máš pravdu, nehádám se. Tak bych to chtěla popsat jinak.
Moc bych chtěla, aby jsem byla schopna si urvat alespoň hodinu denně (mimo spánku) jen pro sebe. Moc bych si přála, aby jsem zůstala v kontaktu s okolím a moc nechci a bojím se toho, že po roce života mého očekávaného dítka, se nebudu schopna bavit o ničem jiném, než o tom, kolik snědlo, kolik pije a jak je nadané. Toto se stalo spoustě mých kamarádek a jak to tak vidím, nechtěla bych to. Naštěstí né všem a tak bych nechtěla patřit k nim. Nikdy jsem nebyla člověk, jež by příliš řešil svou situaci, jež by se vyplakával u kamarádek, jež by potřeboval příliš rad.Po té, když jsem přišla o první miminko, tak jsem zjistila, že to vůbec není takové, jako u kamarádky. Nesesypala jsem se, protože to se stává a stávají se horší věci. Neví to nikdo, jen mí rodiče a manžel. Čekám druhé dítě a opět to nikdo neví, proč by měl? Však to jednou půjde vidět a je to věc, která není neobvyklá. Nejsem ničím zvláštní, tak proč se nechovat stejně, jako před tím. Ano, je to pro mne úžasné období, ale jen pro mne, proč to mám roztrubovat do okolí? Měla jsem dosti veliké riziko a měla jsem být doma, ale proč? Nechci se stát úzkostlivou, nechci, aby jsem nedokázala vést jiný rozhovor, než jen o dítěti, nechci se se svými rodiči bavit o tom, zda se cítím být pořádku. Zkrátka je to tak jak to je a hotovo. Tak takto se já dívám na svůj problém. Jsem možná neurvalá a drsná v tvých očích, ale takto to vážně cítím a chtěla bych, aby jsem se příliš nezměnila, až miminko povinu. Bude to jistě ten nejúžasnější tvoreček na celém světě, ale bude takový pro mne, proč tím dusit okolí? Do práce půjdu i přesto, že bude mít dítě lehké onemocnění. Však je tady taky táta, který se bude starat. Upravíme si práci tak, ať je dítě s rodiči, né v jeslích, ale nemusí být nutně se mnou. Táta je také člověk zručný, jež jistě dokáže vyhovět potřebám miminka, tedy mimo kojení. Zkrátka, takto si představuji svůj život s miminkem. Miminko je pro mne dar, ketrý bude žít vedle nás rodičů, nikoliv na můj úkor.