Re: Pojď sem, ty sráči -
Hm, v tom případě svého syna "neučím" vlastnit. Zacházet v jeho libovůli ho nechávám v rámci určitých hranic - třeba dřevěné kostky se u nás nepoužívají na stavění obrázků, ale silnic:-))) Ale semafor za čtyři stovky na písek brát nedovolím, protože na písku se ocitáme dnes už jen párkrát do roka, a kdyby ho na ten písek vzal, tak bych byla postavená před výběr - nedovolit mu hrát si s ním doma anebo - semafor umýt a koledovat si o jeho zničení. Ano - je to taky o penězích. Kdyby jich bylo víc, mohl by být jeden semafor na písek a jeden na doma, tak jako to máme s velikými tatrovkami (anebo o mé čistotnosti - skřípu zubama, když se mi něco "venkovního" dostane do bytu, tedy samozřejmě krom oblečení, které máme na sobě při pobytu venku).
No, snad to nebude až zas tak špatné, protože i tak necháváme synáčkovi dost volné ruce stran využívání hracího potenciálu hraček. Např. máme úložnou plochu, kde vytvořený útvar ze stavebnice může být vystaven třeba dva měsíce, anebo nástěnky, kam věšíme synovy výtvarné kreace - část spravuju já, část syn. Nic tak hezkého jsem já ve svém dětství neměla.
M.
Odpovědět