Re: Užití hraček
No, Ivule, ono asi záleží na dvou věcech: za A) kolik stála ta dotyčná věc; kdyby si syn např. chtěl vyměnit autíčko za 60 kaček, tak mu to patrně dovolím, ale kdyby chtěl směnit autodráhu, která stála přes tisíc, za nějakou pitominu stojící stovku, tak bych mu to asi taky zatrhla. Co se týče těch panenek, tak já měla zakázáno panenky i jen česat. Taky mě to deprimovalo. Mno, řekněme, že česání, příp. stříhání panenky za tři stovky by šlo, horší by bylo, kdyby hodlal ostříhat dohola pannu za tisícovku, tak to by asi taky neprošlo, i když česání bych dovolila v pohodě. Za B) záleží i na formě zacházení. Něco trochu jiného je "tvůrčím způsobem" využívat potenciál hračky, třeba česat panenku; to přece patří do péče o "dítě", že? Ale já měla na mysli takové věci jako třeba ulamování ručiček a koleček, mrskání autíčkama o zem nebo zeď apod. To už nepatří do sféry užitkovosti hračky, ale do sféry záměrného ničení. V tomto ohledu NEJSEM klasický tržněekonomický zákazník, který když se věc rozbije, vzápětí jde a automaticky koupí novou. Nedělala bych to ani kdybych měla dost peněz (protože se mi to nejeví obecně jako ekologické a ekonomické), natož když nemáme peněz nazbyt. Takže se snažím učit dítě zacházet s věcmi tak, aby aspoň trochu vydržely. Zapadá to do mé filozofie úcty k lidské práci a k ekologickým zdrojům.
Tož tak.
M.
Odpovědět