tři není moc
Milá Magdo
Viděla jsem po napsání příspěvku "jak používat tatínky" tolik reakcí na Tvůj článek o "Ze života jedné silné rodiny", že jsem si ho musela přečíst. A určitě nelituji. Dokonce jsi mi pomohla, jelikož jsem vždycky chtěla 3 děti, ale po narození druhé dcery jsem říkala: Kdyby toto byl kluk, tak s tím třetím vůbec neváhám, ale považte, tři dcery - to je trochu moc. A teď se mi moc zalíbil Tvůj přístup - mám tři princezny a žiji jako v pohádce. O třetím miminku stále uvažuji, minulý rok nám jedno odešlo dříve, než se narodilo, ale stále doufáme, že to ještě vyjde. A až potkáš zase nějakou udivenou babu, která se zeptá, jestli jsou všechny Tvoje, tak jí odpověz
- kdepak, všechny je nepoberu, těch 5 dalších jsem musela nechat doma
- kdepak paní, půjčuji si je po sousedech, aby mi v čekárně u zubaře (nebo kde zrovna budeš) nebylo smutno
nebo konečně
- paní, co jste pila, že moji dceru vidíte třikrát
Aneb na blbý dotz blbou odpověď....
Mimochodem znám rodinu, která má 5 synů a jinou, která má 7 dcer. A mojí kamarádce se jako třetí dítě narodila holčička s Dawnem a psycholožka jim doporučila 4. dítě - ta postižená holčička při růstu své mladší sestřičky dělala ohromné pokroky. 5. dítě - syn - se narodilo už nějak neplánovaně, ale to neznamená, že nechtěně. Takže tři dcery nejsou zase tak moc.
Držím palce, abys byla stále silná Silná
ahoj
Simona
Odpovědět