Re: Pohřeb není pro mrtvolu

Tak mi nedalo, abych se nezacetla do par prispevku ohledne pohrbu a jak co sdelovat detem.
Co se tyka sdelovani smrti v nasi rodine, bereme to jako normalni vec, ktera se stejne neutaji, takze i deti jsou od mala pripravovane na to, ze se nekdo narodi a nekdo jednou umre.
Co se tyka pohrbu,myslim, ze zalezi hodne na rodine, jak se k temto vecem stavi, zda jsou ateisti ci verici-na tom dost zalezi, asi i na financni strance, je toho dost a dost , podle ceho se pribuzni rozhoduji, jak a kde a jaky udelat pohreb ci kremaci.
U nas v rodine i u nasich znamych jsem zazila pohrby pres letme rozlouceni, po pohrby v kostele obycejne, male az po ty honosne, kdy kostel parskal ve svech.
I takove ty, ze jen uplne uzky kruh rodiny se rozloucil a pak poslal parte, ze se zesnulym bylo rozlouceno.
Nepripada mi divne ani jedno.
U nas v rodine vicemene jsou pohrby, jelikoz vetsina jsou verici.Predevsim ze strany meho dedecka a babicky od mamy.Ze strany otce jsou vetsinou jen kremace.
Taky mi to pripada normalni.Ne kazdy se srovna s tim, ze jej po smrti budou ,,ozirat cervi a brouci".Nekdo proste chce byt pochovan, nekdo chce svuj popel rozptylit, nekdo si necha urnu sveho blizkeho doma.Prani zesnuleho by se melo respektovat.
Nase babicka vzdy rikavala, chci lezet na hrbitove s rodici a sourozenci a se svym muzem.Mela peclive sepsany adresy , komu poslat parte.Jak zila a nekteri z adresare umirali, peclive je vyskrtavala:-).Mela adresy muzikantu, tel.c. na faru, na hrobnika, napsano, jakou pisnicku by chtela zahrat.A vzdy rikavala, decka ja vas uvidim, tak me to nepokazte.Byla srandistka.
No a protoze to byla moje milovana babicka, tak jsem vzdy rikavala, babi nemluv o tom, ty nas vsecky prezijes!Nepripoustela jsem si, ze ten den jednou prijde.A prisel.Uz jsou to 3 roky a me stale trva, zvyknout si, ze babicka uz neni, ze jen tak nepujdu na prochazku nebo nepojedu autem kolet mista , kde par poslednich let zila.Ze jen tak nezazvonim, nebo si neodemcu, nedam ji pusu, ona mi neudela kafe a zrovna nebude mit ty dobry buchty ke kafi.Ze uz ji neobejmu, nepohladim, nebudeme po 150te povidat, jak se seznamila s dedeckem....mozna jsem blazniva, ale proste i dnes po 3letech,4mesicich a par dnech mi pripada neskutecne, ze babicka neni.
On jeji odchod byl pomerne sok, jelikoz po 2letech dostavani se ze stavu po mrtvici, uceni se vseho znova se dostala do stadia , kdy byla ciperna starenka, ktera u me doma s moji mamkou travila Velikonoce 31.3.2002.Byla vesela, laskovala, zertovala, povidala....pak jsme ji odvezly domu a rano 1.4. nam volali, ze babicka je mrtva, usnula ve spanku.Ono to bylo , jako ze je April a blba sranda.Bohuzel, sranda to nebyla.
Kdyz mela po tydnu pohreb ve sve rodne vesnici(i kvuli tomu, ze moje sestra nezije v CR a nez se do CR dostala..) byla jen volba pribuznych a znamych jit se do kostela na otevrenou rakev podivat a s babi se rozloucit.Nebylo to o tom ocumovat mrtvolu a rikat,,Jezis ta vypada, to neni ona a pod."Bylo to posledni sbohem, cloveku, ktery byl milovan a miloval.
Napred jsem nechtela, ale moje mamka nesla jeji smrt velmi tezce, jelikoz si s babi jako matka a dcera nikdy moc nerozumela a cestu k sobe nasly, az kdyz byla babi hodne stara.S mamkou jsem k rakvi sla a musim rict, ze babi byla jako starenka,co jen spi.Takze i vzpominka na ni, jako na zesnulou me nejak nedesi a mam jen tu nejhezci.
Ale jak pisu, proste doted mi nejak nejde na rozum, ze ta nase babicka umrela.Ze kdyz jedu na hrbitov a stojim u hrobu dedecka a babicky, ze tam pod vrtsvou hliny lezi.Proste to je vec , se kterou se ne a ne smirit.Jinak mi smrt pripada jako vec, ktera proste neodvratne postihne kazdeho.Nekoho driv, nekoho pozdeji.Nekdy je nesmyslna, nespravedliva zrovna v tu chvili, ale to je smrt.
Babi mela obrad v kostele, zahrali ji jeji pisnicku, smutecni pruvod ji doprovodil na hrbitov.Az spusteni rakve na me nejak dopadlo, ze je proste nenavratne pryc.Pak se slo do mistni hospody- jen rodina a pribuzni.Nebyla to zadna veselice ale ani ubrecena hostina.Zkratka tak nejak po letech uz se to pribuzenstvo schazi ani ne na svatbach, ale jen na tech pohrbech...
Babi v nasi mysli byla, je a bude.
Takze svym zpusobem castecne pohreb pro babi byl, ale vic byl pro ty, kdo ji znali, kdo se s ni chteli rozloucit.Ona je to svym zpusobem i takova slusnost projevit posledni Sbohem tomu, koho jsme znali vic, nez jen z videni.