Re: Článek mi silně připomíná...

Nemyslím, že by paní Magda rozmazlovala své děti. Její dcerky přece odloučení zvládly, a zvládání paní Magdy je roztomilou nadsázkou, co se nám maminám honí v hlavě. Synek byl velmi zdráv a všechny školky a školy v přírodě byly pro nás oba vítané dovolené. On si odpočal od maminky, já od něj (bydleli jsme tenkrát sami).
To skončilo ve druhé třídě, kdy se do organizace školy v přírodě zapojila VZP. Nabídli objekt (uprostřed Krkonoš) a program (v objektu bazén, různé aktivity) + slevu - vypadalo to na nádherné tři týdny. Synek se však vrátil o 6 kg pod svou správnou váhou, totálně prochlazený a velice vystresovaný ze šikany z vyšších ročníků - bydleli pohromadě. Měsíc zůstal doma, marodil a vzpamatovával se. Nic horšího jsem do té doby ani potom nezažila. Na každou následnou otázku, jak je tohle možné, se mi dostalo mnoho vysvětlení o "objektivních potížích", ale ani se neomluvili (VZP, škola ano, učitelky prý byly také vyděšené z průběhu). Od svých 9 ti let syn jezdí sám s turistickým oddílem a vcelku ne moc odpovědným vedoucím na víkendy a tábor, naučil se být soběstačný, naučil se přežít, stejně mám ale od té doby nepřiměřené pocity strachu, kdykoli odjíždí, protože nevím, na jaké "objektivní potíže" narazí tentokrát. A stejně jako Magdiny příjemně rozmazlené dcerky, tak i ten můj rozmazlenec o tomto strachu nic neví.
Akorát je mi líto mimiňačky, protože ta si ten můj strach ještě užije.