Spíme tolik,kolik potřebujeme a naše děti taky.

Myslím,že opravdu to tak je,že spát se nemusí,spát se může.I když my rodiče to u svých dětí přiznáváme dost neradi.Přece jen,když to naše dítko ulehne do postele v půl osmé večer,zbytek večera máme my rodiče už jen pro sebe.Ale otázkou je,zda naše děti potřebují tolik spánku,který jim my rodiče chceme dopřát.Můj syn jako novorozeně a miminko byl přímo ukázkovým dítětem.Díky tomu jsem vždy razila a razím heslo "takových dětí porodím a vychovám klidne deset".Po 6 týdnech po narození můj syn spal v noci od 10 hod.do 6 hod.do rána.Do 3 let kdy nastoupil do školky spal 3x denně.Vzbudil se sice v 6 hod.ráno,přes den spal 3x cca.2 hod.,ale v 8 hod.večer už spal zase.Když začal chodit do školky o víkendech spal po obědě asi 2 hod.do 5 let.Nyní mu je 8 let,přes týden dodržuje určitý režim kvůli rannímu vstávání do školy(vstává v 6,30 hod),ale o víkendu se pořád jako za mala budí v 6 hod.ráno,nejpozději v 6,30hod.Spát chodí v 9-9,30 hod.večer,do postele ho nehoníme,většinou jde sám dobrovolně,když už cítí,že je opravdu unavený.Několikrát se stalo že se koukal na komedii déle než my,třeba do 22-22,30hod.Po skončení televizi spokojeně vypnul,šel spát a ráno se zase vzbudil v 6 hod.jako by nic.Mám se proto na něho zlobit?Vůbec ne,radši se ho vždy zeptám o čem ta komedie byla a jestli se mu líbila.