Je hanba kojit nebo nekojit?

Ano, to je otazka!
Nektere prispevky, viz vyse, mi pripadaji jako z 50. let. Co kdybychom to obratily? Popustme uzdu fantazii: Zacneme kricet, ze je hanba nekojit a zakazujme krmit deti z lahve na verejnosti. Co takhle pranyrovat "sobecke" matky za to, ze jsou "line kojit" a jeste maji odvahu to priznat a ukazovat verejne, pred lidmi? jak to, ze si "dovoli" nemit mleko a krmit deti z lahve? Kdo se na to ma koukat? Ze je to blbost? Jiste. Vzdyt to byla jen trocha nadsazky, takove hlody se vazne vyslovit nedaji. Proc je ale nekteri vyslovuji na adresu matek kojicich?
Proc by kojene dite melo hladovet a ziznit a cekat na "soukromi", zatimco nekojene dostane svou lahev kdekoli a kdykoli a nikoho to nepohorsuje? Jedno jako druhe potrebuje napit, a proc by melo jedno dostat hned a druhe ne, jen proto, ze jeho matka se mu snazi dat to nejlepsi, co muze? Chtela bych videt, jak byste to vysvetlovali kricicimu kojenci. Kdyz uz i lekarska veda uznala, ze kojeni je prirozeny, spravny a prospesny zpusob stravovani nemluvnat a ze mimino ma dostat pit tehdy, kdyz ma zizen nebo hlad, melo by se kojeni kdekoli, kdykoli a podle potreby ditete preferovat a usnadnovat, a ne zakazovat a komplikovat. A vzato ze strany matky: kojenim na sebe beru urcity zavazek, a ne maly - byt diteti nablizku, az se bude chtit napit. Mam snad proto zmizet ze sveta, prestat vychazet mezi lidi, pestat prijimat navstevy? Nebo kojit a pritom se stresovat premyslenim, co si o tom kdo pomysli? Kdo kojite nebo jste kojily, vite, kolik casu (uhrnem za den, tyden, mesic, dva roky...) to zabere. Jsem snad menecenna proto, ze kojim? Mam kvuli tomu prestat na dva roky zit?
Kojila jsem kazde ze svych 3 deti, a to dlouho (az 2 a ctvrt roku), samozrejme ze i pred zraky navstev, na koupalisti, v parku, na autobusove zastavce, kdekoliv, a kjakkoliv - vsede, vleze,.... kdyz si nebylo kam sednout, tak ohnuta nad kocarek (sranda, jednou se me jakasi pani pritom ptala, jestli mi neni spatne). Setkavala jsem se s ruznymi reakcemi, kladnymi, neutralnimi i vylozene zapornymi, a musim rici, ze s pribyvajicim vekem mi to bylo cim dal vic jedno. Syna jsem porodila v 37 letech a prave u nej uz jsem si uz nedelala zadne nasili. Chtel napit, dostal. At si kazdy mysli, co chce, a kdo nechce, at se nediva. Klidny, spokojeny usmev a psychicka pohoda mych deti byly pro me jednoznacne prioritou, a kdyz pripoctu, ze v podstate skoro vubec nestonaly a nestunou, neni co resit.
Pokud jde o to, jak velka cast tela je pri kojeni videt, zalezi na obleceni. Pri rozepnutem knofliku nebo vyhrnutem triku neni skoro o cem mluvit, navic dnes uz jsou podprsenky na kojeni "vymakane" vcetne sikovneho zapinani, a ne jako ty postroje na slony, co byvaly kdysi... To, co z prsa vykoukne, zakryje prisata detska hlavicka. Kdyz uz se to tu objevilo: Podobne jako curajici muz (pokud neni uchyl), tak i kojici matka ma prirozene snahu zaujmout polohu pohodlnou a nenapadnou, pokud neni exhibicionistka .
Na adresu muzu: Jestlize vase zena venku koji vase dite a nechcete, aby ji lide okukovali, je prece prirozene, abyste se postavili nebo posadili tak, abyste ji chranili pred pripadnymi nezadoucimi pohledy. Koneckoncu, pohled na takovou rodinku pusobi i roztomile.
Proc tedy tolik povyku?
Kojeni zdar, doma i na verejnosti!
L.