1.6.2005 19:34:14 katka
Omlouvam se za delku
JAK MOHOU DĚTSKÁ ZAŘÍZENÍ ZNIČIT NÁROD
Následující zpráva ze Švédska ukazuje v retrospektivě na tamější vývoj ve 20. stol. , kam vede trend celodenní, mimorodinné péče. Autor je členem výboru "Family Campaign Foundation of Sweden".
Dříve než budu vyprávět o své zkušenosti s dětskými zařízeními ve Švédsku, chtěl bych se představit. Jsem švédský občan, je mi 47 let, jsem ženatý a jsem otcem dvou dcer teď ve věku 20 a17 let. Moje žena je diplomovaná dětská vychovatelka a až do narození našeho prvního dítěte pracovala.Když jsme čekali naše první dítě, řekla mi
moje žena, že nechce naše dítě svěřit dětskému ústavu. K tomu musím připomenout, že sama v této době v takovém zařízení pracovala. Když jsem se jí ptal na důvod, odpověděla mi, že ze své vlastní zkušenosti může říct, že žádná cizí osoba nemůže dát dítěti tu lásku a péči, která existuje mezi dítětem a rodičem.
Mnohokrát se vracela večer domů a plakala nad svými malými svěřenci, které jejich rodiče jako živé balíky každé ráno odeslali a večer si je vyzvedli.Slíbil jsem jí, že udělám všechno, abych pro nás zajistil nutný příjem, aby se mohla o naše dítě starat sama. Naše starší dcera se narodila v r.1969. Zpočátku šlo všechno dobře.V r.1971 však švédská vláda vydala zákon, který průměrné švédské rodině prakticky znemožnil
vyjít z jednoho platu.Tato daňová reforma byla jedním z milníků na cestě ke zničení tradiční rodiny v naší zemi.
Naše druhá dcera se narodila v r.1972. Od té doby jsme jako rodina bojovali o přežití proti špatnému daňovému systému, který diskriminuje tisíce rodičů v naší zemi a to jen proto, že chtějí své děti vychovávat sami doma.Nám se to podařilo.Před několika lety začala moje paní opět pracovat. Vrátila se ke svému povolání, aby rozdávala lásku dětem, o kterých se v knihách o sociologii píše jako o "objektech".
S výjimkou zemí východního bloku má Švédsko nejdelší tradici dětských zařízení, která byla zřízena státem. Než popíšu dnešní situaci, rád bych stručně popsal naše dějiny. Je to důležité, protože velký počet zemí na světě se chystá naše dětská výchovná zařízení kopírovat. Po 25leté zkušenosti se z nich ve Švédsku vyvinula největší sociální a hospodářská katastrofa.
S nápadem zřídit dětská výchovná zařízení přišla ve třicátých letech paní A. Mydal
a to bez ohledu na to, zda to rodiče potřebují nebo o to mají zájem. Své představy posala v řadě knih spolu se svým manželem. ( Oba byli později nositeli Nobelovy ceny - za jinou činnost.) Jako mnoho jiných lidí jejich generace mluvili často o " vytvoření nové generace, která se lépe hodí do nového uspořádání světa". Na počátku třicátých let změnili stranické příslušenství a stali se členy vládnoucí strany ve Švédsku. Brzy nato dostali úkol vypracovat plány pro "moderní rodinu" a pro společnost zítřka.
Oba měli na matku, která se nevěnovala žádné jiné činnosti než starosti o domácnost a zcela se věnovala výchově dětí, názor, který budí zděšení. V knize " Krisen in der Bevolkerungsfrage" píše : "slabým, hloupým, líným, těm, které nejsou ctižádostivé nebo ostatním méně inteligentním (tím jsou míněny matky, které nepracují, které se starají doma o své děti), je ještě možné zůstat nadále doma a být ženou v domácnosti a služkou. A nakonec prostituce, pro kterou jsou vždy jako služky k dispozici."
Dřívější ministerský předseda Palmas hlásal konec ženy v domácnosti. Jeho ministr prohlásil, že žena v domácnosti patří do muzea a jedny noviny napsaly, že ženy v domácnosti jsou "zrádci". Když se tak pošpinila pověst žen v domácnosti, bylo snadnější odejmout jim práva. Nespočetné množství žen různého věku ztratilo svou hrdost a sebedůvěru. Ženy byly nuceny pracovat. To je skutečnost "švédského ráje" dnes. Této situace se dosáhlo během 40 let a nikdo na začátku nevěděl, kde to skončí.
Začalo to zákonodárstvím. Dnes jsme dospěli tak daleko, že slovo "rodina" už v zákonících neexistuje a je nahrazeno slovem "domácnost". Co ale znamená "domácnost".Domácnost mohou tvořit dvě ženy, které žijí spolu nebo dva homosexuálové, kteří mohou adoptovat děti. Ani zákoník se nevyjadřuje o právech rodičů.Rovněž daň z příjmu se tak změnila, že průměrná rodina s jedním platem nemůže existovat. Ve Švédsku jsme se dostali tak daleko, že se manželé nechávají rozvádět, aby mohli spolu nadále žít. Může to znít podivně, ale sociální systém se stará více o rozvedené než o ženaté páry. Proto je hodně párů ochotno nechat se rozvést a tak zlepšit svou situaci. To je také důvod, proč se tolik párů nežení.Když nejsou ženatí, dostávají dvě podpory a ze všeho dvojnásobek.
Vládnoucí třída ve Švédsku vydala knihu, ve které představuje program pro budoucnost společnosti. Knihe nese název " Die Familie der Zukunft . Eine Sozialistische Politik fůr die Familie". Taro kniha označila děti jako" překážky pro emancipaci moderní ženy". V jedné kapitole se vyžaduje, aby se emocionální, intelektuální a materiální vývoj dětí přenechal státu. Mladým lidem ve Švédsku připadá dnes zcela normální tyto směrnice akceptovat a jednat podle přesvědčování, které jim masivní propaganda a daňový systém vnucuje. Je smutné vidět na vlastní oči vzdělané a chytré mladé rodiče, kteří mají vynikající schopnosti v různých oblastech, přitom však jim zcela chybí sebedůvěra a víra ve vlastní rodičovské schopnosti.
Snad se ptáte: Jak se mohlo toto stát v tzv.svobodné zemi?Tvůrci tohoto systému vypracovali chytré spojení na jedné straně laxních a na druhé straně omezujících principů . Většina lidí zaměřila své myšlení na penízea materiální soutěženíco se týče nakupování a označují to jako "životní standart". Švédsko je zkušební oblastí mezinárodního bankovnictvía tzv. magasystému pro registraci a kontrolu obyvatel
stva. Zem je sice veliká, ale má jen 8 miliónů obyvatel, což nestačí naplnit ani New York. Obyčejný Švéd je 500 let starou tradicí formován tak, že vládní nařízení akceptuje bez ptaní. Často jsem zjistil, že lidé, kteří Švédsko navštíví nebo se sem přistěhují, si tato pouta rychle a jasně uvědomují, zatímco průměrný Švéd je nerozpozná , protože nevěří svému vlastnímu názoru.
Před několika lety vydal švédský parlament nařízení, které každému dítěti ve věku od 1 do 5 let zajišťuje místo v dětském zařízení. V souladu se shora uvedeným politickým programem zajišťuje toto zákonem ustanovené právo každému dítěti od 6 měsíců místo v dětském zařízení. Švédský systém je totalitní. Pod tímto daňovým systémem zůstává nutně jen jedna alternativa. Do systému dětských zařízení se investují obrovské příspěvky. Avšak ti, kteří chtějí své děti vychovávat sami, nedostanou nic.
Právě naopak, jeich daňové zatížení je větší než daňové zatížení těch, kteří se tomuto systému přizpůsobují.
Celková situace v dnešním Švédsku je bouřlivá. Ve školách panuje násilí, rodiče a učitelé jsou ohrožováni a zbiti........Studie institutu, který se věnuje bádání o stresu
zveřejnila, že každé třetí dítě, které se podrobuje vyšetření předepsanému pro 4-leté děti, trpí psychologickými poruchami. Nemluvíme zde o teenagerech, ale o malých dětech ve věku čtyř let! Víme, že ve Švédsku každoročně spáchá 100 dětí sebevraždu..... Mnohé z těchto dětí nemají víc než 4, 5 nebo 6 let.
Školní vzdělání je další problém. Vzrůstající počet dětí opouští školu po 9 letech aniž by uměly číst a psát. Učitelé si stěžují, že musí spoustu času věnovat tomu, aby naučili děti činnostem a běžným věcem jako např. zapínání knoflíků u košile, zavazování tkaniček nebo jak zacházet s příborem.........
Další příklad.... nedávný návrh zákona, který zvířatům na zemědělské usedlosti připisuje základní právo......Co si můžeme myslet o národě, který vykazuje zvířatům více a lepší práva než dětem? Jak bude vypadat budoucnost? Co se např. stane, když
děti, které z hlediska svých rodičů vyrůstají jako "překážky", převezmou později vládu? Nebudou ti, kteří nikdy nezakusili lásku a cit, opovrhovat stárnoucí generací rodičů a považovat je za překážku pro novou aktivní generaci? Vždyť už se stáváme svědky rostoucího egoismu a sobectví a současnému ubývání ochoty pomáhat a nést s ostatními jejich těžkosti a milovat......
Já jsem v tomto systému strávil mnoho let. Moje rodina a já jsme pod tímto systémem trpěli po stránce hospodářské a samozřejmě mentálně v důsledku kampaní, které stát vedl proti těm, kteří považovali za svou povinnost a základní lidské právo starat se o své vlastní děti. Zkoumal jsem tento systém ze všech možných hledisek a jediným výhercem je v něm podle mne moderní sekulární stát, který své občany postupně převychovává, aby akceptovali totalitní systém. Tento nový typ občana bez hrdosti a sebedůvěry a závislý na sociálních prostředcích, se neodvažuje a ani neví jak tuto situaci změnit...
Každá společnost nebo národ stojí nebo padá se stavem rodiny, protože v rodině se odráží stav národa. Jestliže se rodina oslabí nebo bude zničena, nebude trvat dlouho a
země bude zničena také.
Odpovědět