Krásné chvilky při čtení

Nemůžu než souhlasit s tímto článkem.
Vzpomínám na své dětství, jak mě a mým dvěma bratrům máma předčítala, jako děti jsme to milovaly. Taky vzpomínám na to jak jsem vždy mamce slibovala, že jakmile se naučím číst, budu jí číst zase já. No a co jsem slibovala, to jsem jí splnila. Četla jsem jí skoro pořád, když vařila, myla nádobí, uklízela. Dneska mamka říká, že jí to někdy docela štvalo, ale tenkrát nic neřekla a trpělivě naslouchala. No spíš to ani nevnímala, ale pro mě to byly nezapomenutelné okamžiky.
Mimochodem čtu ráda i dnes, i když už na to není tolik času. Ale na to abych přečetla synovi alespoň jednu pohádku denně si čas udělám a ráda.