jó za našich mladejch let

Jó tak asi ze mě bude takováhle důchodkyně. Nevztahuju tuto průpovídku na všechno, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak bylo moje dětství krásné o bohaté na zážitky všeho druhu, byť jsem jedinkrát nebyla u moře ani v zahraničí. A to právě proto, jak píše Toranoko - protože mi maminka pořád nestála za zadkem a nechala nás žít. Vysvětlila nám co smíme a co ne a řekla "jestli tam polezeš a něco si uděláš, tak ti ještě přidám", takže když jsem si odřela kolena při lezení kam jsem neměla, ani jsem necekla. A prázdniny u babičky, která nás ráno vypustila a večer jen pochytala, vydrhla rejžákem ve studené vodě a hodila do postele. To byla nádhera, celý den jsme lítali po lese, lezli po skalách a stromech, plácali se v potoce. A dokonce všichni přežili. Nikdy jsme neměli průjem či jiné nemoce, byť jsme se dotýkali horších věcí než je psí hovno. Vím, že dneska to tak nejde, v lesích tuláci, ve městech feťáci, vůbec se nedivím, že hodně matek nechce své děti pustit bez dozoru ani na krok. Ale těch větších dětí kteří jsou odkázáni na hru na hřišti pod dozorem, je mi upřímně líto. Já bych své zážitky z dětství mohla vyprávět několik dní v kuse, co jsme se navyváděli za lumpárny a dítě mé kamarádky z Phy? - když se ho zeptám co dělalo dnes - byl jsem dole na hřišti, včera - dole na hřišti, převčírem - dole.... o prázdninách - na hotelu na Kanárech s průjmem a úpalem. Je mi těch dnešních dětí líto, byť mají daleko větší možnosti cestovat atd. A taky vím, že ze mě bude nemlich ta samá přestarostlivá matka, bojící se kamkoli svoje dítě pustit, budu své dítě určitě trápit svým přehnaným dozorem a obavami a budu jen těžko hledat tu zdravou střední cestu. Myslím, že mnoho zde přispívajících by mělo myslet na to, že méně je někdy více, že dítě do určitého věku potřebuje mít tu záchrannou ruku, ale když povyroste potřebuje také volnost, pro získávání zkušeností - dobrých i zlých.