Mechacku, nemej mi to za zle

Mechacku, budes mi za to, ze se mi to naramne dobre mluvi. Ale chtela bych Ti napsat dve veci. Kdysi jsem byla naprosto na dne a nekolikrat jsem se pokousala o vse mozne, jedina kamaradka, ktera mi zustala, mi rekla, ze za to nic nedam, kdyz proste necham veci tak jak jsou a pokusim se je nejak prestat a neublizovat si, abych ji slibila, ze nebudu delat nic, proste treba kvuli ni...Takze jsem pockala, a do dvou let se muj zivot zlepsil a vse co jsem pokladala za zcela ztracene se nejakym zpusobem znormalizovalo. Proste jen kvuli tomu, ze jsem mela jedinou kamaradku, ktere nebylo jedno, jestli jeste ziju, nebo ne, jsem prezila, nasla si pratela a praci a zivot se upravil a znovu jsem byla vyrovnana, i kdyz ne asi stastna, nevim jestli to vubec jde. A kazdy mame sve problemy, to co se Ti zda jako zanedbatelne, bylo pro mne skutecne k nepreziti.

A druha vec: nekdy je prave nutne nechat "postizene" dite odejit a proste si nabit usta. Doporucovala bych Ti velice knihu "Matka Davida M narozeneho 23 cervence." Je to autobiografie zakladatelky svepomocne organizace pro deti, ktere uvizli v drogach a skutecne znicili sve rodiny. Rodice pro problemove dite zanedbali vsechny a vsechno ostatni, sebe druhe deti, veskery normalni zivot. Protoze se pokusy pri kterych se jim casto zhroutila jejich rodina ukazaly jako naprosto neucinne i pro to "postizene" dite, rozhodli se to udelat jako jinde kde svepomocna skupina fungovala jiz nekolik let, proste se vzajemne podporovat aby meli dost sili a neustale nedelali stejnou chybu a nerozbijeli si kvuli" problemovemu" diteti svou rodinu. Takze autorka knihy zila nekolik mesicu nekde kde jiz svepomocna skupina existovala za nekolik mesicu se vratila a pokusila se zalozit podobnou svepomocnou skupinu i v Holandsku ( mozna si ty zeme ustavicne pletu, omlouvam se). Proste pres vsechny problemy, nakonec meli dobre vysledky, a i pres nekolik zhrouceni clenu skupiny, se ji nakonec podarilo vytvorit organizaci, ktera dava alespon zakladni oporu pro rodice.

Tedy tim nechci rict, ze by Tvuj problem byl tento, nebo ze bys mel zakladat nejake svepomocne skupiny.:-))) To pochopitelne ne, ale pisu o tom proto, ze oni vysly zakladni myslenky, pokud udelali vsechno, co pro "postizene" dite mohli, vse, az se samy zhroutili, jejich rodiny se rozpadali a ostatni "nepostizene" deti se dostavali do problemu, celkem logicky usoudili, ze to co jeste nevyzkouseli je NECHAT "PROBLEMOVE" DETI PROSTE SPADNOUT NA USTA, VENOVAT SE RODINE A SOBE, DAT SE DO PORADKU A DITE PROSTE NECHAT. NECHAT MU JEN TO ZE POKUD BUDE HRAT PODLE URCITYCH PRAVIDEL, MUZE SE DO RODINY VRATIT, ze zacatku jen na kratkou dobu a zkusmo, POKUD NE BUDE MUSET ZNOVU ODEJIT.

Moc prosim, pokus se tu knihu alespon pro jeji, rekneme myslenkove poselstvi, precist a uvazit to o cem mluvi. Pokud se neda delat nic, je mozna dobre nechat veci tak jak jsou a SMIRIT SE S NIMI. Ver mi jsem asi o dost strarsi nez Ty, mnoho veci se nakonec nejakym zpusobem upravi a malo co se ji tak horke, jak se uvari.

Vim, ze se na mne zlobis a mas za to, ze Te vubec nechapu a presto Ti radim, abys to zkusil, nebo o tom zkusil alespon popremyslet...Zkus treba alespon tu knihu, alespon poradce, kde bys mu rekl, co by se stalo, kdybys proste dite, ktere do rodiny nezapada a nici ji, nechal zit podle jeho a do rodiny ho poustel jen za velmi prisne stanovenych podminek, spis jen jako na navstevu, protoze stejne Ty, ani ostatni jeho nejblizsi nejsou schopni ho ovlivnit...

Ta kniha je autobiografie takze NEKONCI HAPPYENDEM...konci tim, ze zdrava, ale rodici, i vzajemne zanedbavana cast rodiny se da dohromady a i kdyz "problemove" dite s nimi uz zit nemuze a oni ho jen obcas zahlednou, jak se propada a zase snazi vlastnimi silami zachranit(tyka se to drog), ale rodice si udrzi ostatni cleny rodiny, i sebe navzajem a dokonce i pro nej jsou jakymsi utocistem, kam muze na par dni prijit, i kdyz pokud porusi bezna pravidla souziti rodiny, bude muset zase odejit.

Je to jedine, co se v tomto pripade da udelat a tak to mozna stoji zato zkusit. Je neco, co se tyka mnoha situaci a co jsem po dlouhe dobe prijala a o cem rikam, nekterym lidem, kteri jsou na tom hodne zle, rodicum a partnerum nemocnych, onkologickym pacientum v poslednich stadiich nemoci, i tem, kteri maji nejake jine tezko resitelne trapeni: existuje nadeje, ktera neni typickou nadeji, ale spis smirenim...