Aby si babičky užily....

No, tak moje tchýně měla jedno dítko - mého manžela - a měla ho ve 25. Takže když můj muž měl ve 26 a 32 letech děti dalo by se předpokládat, že bude ta "pravá" babička na hlídání.
Ale - ouha - já ji poznala, když jí bylo asi tak tolik, co je mně teď - lehce přes 40 - a to už mluvila (představtze si skomírající hlas, ten tu vytvořit neumím): " To víš, Simonko, když už je člověk starý, tak od života nemůže moc čekat. Všecho trvá mnohem déle a taky už skoro nic nemůžu dělat...." Já měla co dělat, abych se nezačala nahlas smát, neb jsem myslela, že jde o dobrý fór. Mojí mamce bylo v té době přes 50 a nikdy jsem nezaslechla nic v tom směru, že by snad stárla, nebo nedej bože byla stará.....
Moje první dcera měla asi 3 nebo 4 roky, když jsme jednou začali balit a ona se ptala, kam že pojedeme. Povídám jí, že k babičce. Děti jsou na mnoho věcí velice vnímavé, takže když se mně zeptala ke které, jestli k té staré nebo k té mladé, nechala jsem si od ní vysvětlit, která že je která. A bylo to tak, jak jsem tušila. V té její 4-leté hlavince byla baička brněnská (moje mamka, v té době 66-ti letá ) babička MLADÁ a ta pražská (manželova maminka, v té době 55-ti letá) babičkou STAROU. Ono to totiž není jen o věku. A jsme přesvědčena, že pokud má ženská dítka ve 20 - 26 letech, tak ve 40 pomalu fakt začíná pomýšlet na roli babičky. Ale když si okolo té 40 pořídí dítko, tak vlastné jakoby duševné omládne. Musí. Zase řeší do které školky bude dítě chodit, rovnátka na zuby, logopeda, potom výběr školy a kroužků a "Mami víš, on je ten Honza úúúplně trapnej......" . Prostě nemůže duševné zkysat.
Jasně, hlavně je důležitý zdraví, pokud je člověk nemocný padesátník, je to průser, ale pokud je (relativně) zdravý (úplně zdravý člověk prý neexistuje, jen nedostatečně vyšetřený :-D ), tak je to fakt člověk ve středním věku a neměl by si vyhlížet hrobku, ale spíš plánovat do čeho se pustí, až děti vyletí z hnízda a on bude mít zase více času pro sebe.
Moje tchýně, která byla stará už ve 40 je teď stále stará a má pocit, že se 28 let nic nezměnilo. Žije prázdný život, nesnese se s nikým, když prší, je to naschvál, když svítí sluníčko, je to proto aby ji naštvalo.....
Naši se stále drží - díky bohu. Mají domek, občas si přivydělávájí pronajímáním pokojů a za tyhle peníze "navíc" - nad důchod - jezdí do světa. Před dvěma roky Švédsko - sestřenice se tam provdala a pozvala je na křtiny své první dcery. Minulý rok Švýcarsko - s mamčinu sestřenicí poznávací zájezd. Letos se chystají do Bulharska (táta tam má rodinu) a budou tam brát 2 (z 8) vnoučat. Před pár lety se naučili telefonovat a SMSkovat s mobily, teď se zamilovali do počítačů a uvažují o koupi... Mamce je letos 79 a tátovi 80!
Taťkův otec se dožil 98, mamky maminka 89. Mně budou muset asi ve 110 utlouct lopatou :-D !