Můj životní příběh

Milá Nelo a ostatní maminky,při čtení tohoto příspěvku i diskuze mám husí kůži a na rozdíl od jiných "tlachání" na internetu tu jde moc vážnější záležitost.Dětskou onkologii v Motole znám,měla jsem ji na starost jako sestra pro sociální službu. Je to bolestný pohled.

Sama jsem zažila ten moment,kdy se nám s manželem změnil během jedné hodiny celý život (i když s jinou diagnozou). Budu se snažit být,co nejstručnější,tedy:bylo nám 21 let,byli jsme spoli první rok manželé a měli svého vytouženého syna.Byly jsme nevýslovně šťastní....Když mu bylo 8 měsíců,v noci jsme ho našli v bezvědomí a v křečích. Záchranka přijela za pár minut,ale ani v
Motole se ho nepodařilo vzkřísit a tak tento stav trval bez deseti minut 2hodiny!Byly to komplikované febrilní křeče a my myslíme,že prodělal zánět mozku. Následky jsou TRVALÉ,protože mozek se natolik poškodil,že se rozjela epilepsie,která se nedařila a dodnes nedaří zkompenzovat.Takže syn je nyní mentálně postižený,skoro nemluví, měsíčně má asi 13 velkých epi záchvatů.Také myslím na své přátele,jak to se mnou mohli vydržet,když jsem mluvila stále jen o "tom". Člověk je toho tak plný a jak Nela píše,vyměnil by zdraví svého dítěte za vše na světě. Měla jsem a mám naštěstí i podporu svého manžela a tak nám ani tato situace nezabránila po 3letech pořídit si další dítě,tak jak jsme si plánovali již před svatbou. Téměř všichni nás od toho odrazovali,ale my víme,že to bylo to nejlepší,co jsme mohli udělat (ostatně teď si to myslí i ostatní). Teprve druhý syn mi vnesl slunce do života. S ním přišla ta správná energie,s ním přišla ta radost,když s prvorozeným to byly bohužel spíše starosti.Do dneška si vážím každého dne a každý si užívám. Když šli kluci do školy a já jsem pak po šesti letech zatoužila po dalším dítěti a myslela jsem si,že ho zvládnu,tak si to miminko rozmyslelo a v 7 týdnech jsem potratila. Nesla jsem to těžce,tak jsem se vrhla do podnikání.Tři roky jsem si užívala práce,když jsem zjistila,že čekám dítě. To už mě odrazovali snad všichni - kromě neuroložky! (třetí dítě dnes... a ještě ve tvé situaci...). Dnes máme 8mi měsíčního chlapečka a jsem nevýslovně šťastná! Dál se starám o všechny tři děti,dál pracuji,mám spustu koníčků a přátel. Prostě žijeme "normální"život.

Nebudu říkat,že to tení fuška,za celý den toho mám dost,ale díky svým dvěma zdravým dětem už "to" tolik nebolí. Nemocný syn bude a má již pomocníky a zdravé děti to velmi pozitivně ovlivní v jejich osobnostech.