Ranní vstávání

Ahoj Xantipo,

já tě naštvu, jo? :-^

Náš nejstarší chodí na soukr. gympl, kde začínají až od 9. A navíc to má zhruba 5 minut chůze. Ironie je, že mu vlastně nedělá problémy vstávat brzo.

Taky bych řekla, že je nesmysl prohlašovat, že si na ranní vstávání člověk může zvyknout. Teď už několik let vstávám zhruba v 6, abych ráno stihla vykopat oba mrňouse do školy (předtím do školky, že) a pak dojet do práce. Naštěstí nemám pevnou pracovní dobu, takže klidně můžu přijít třeba po deváté. Ale pak mi to zas chybí odpoledne, hromadí se mi práce a nestíhám. Bohužel družina je do pěti, školka byla taky tak. A já to mám tak tři čtvrtě hodiny cesty - z Jižňáku do Dejvic. Ještěže se u nás v práci moc nehraje na dodržování nějakých těch osmi hodin na pracovišti. Prostě si musíme udělat svoje a být aspoň občas k sehnání - což není jednoduché, protože část času trávíme pobíháním po fakultě a řešením problémů uživatelů. Ale co jsem chtěla říct: ráno se probírám tak půl hodiny, než jsem vůbec schopná vstát. Fungovat začnu až tak kolem té deváté, a když odpoledne dorazím domů, jsem většinou dost groggy. Ovšem když mám nějakou dobu možnost vstávat podle sebe, budím se až mezi osmou a devátou, zato ale normálně funguju do půlnoci i dýl. Při vstávání v šest mi nepomůže jít spát dřív. Prostě neusnu a jen se převaluju, i když jsem utahaná a ospalá. Pokud si můžu ráno přispat, stačí mi mnohem kratší celková doba spánku.