Re: Re: Neprímá diskriminace

No, Mirko, nedá mi to a něco ti k tomu napíšu.
Mám čtyři psychiatrický diagnózy, kvůli kterým jsem prakticky nezaměstnatelná. Do práce jsem chodila od svých 18ti do 24 let, s přestávkami, nejdéle na jednom místě jsem vydržela půl roku. A kupodivu jsem za těch x zaměstnání většinou dávala výpověď já a ne naopak - jen mi dvakrát neprodloužili zkušební dobu. Mj. mám paranoidní schízu, tudíž nemůžu pracovat v místnosti, kde je ještě jinej člověk. I kdyby ležel na zemi čelem k podlaze. Nemám naprosto žádný respekt k autoritám, takže klidně pošlu do háje toho nejvyššího šéfa a je mi to srdečně fuk. Jedinkrát v životě jsem do práce chodila v lodičkách a v sukni a vydržela jsem to dva měsíce, než jsem s tím sekla, protože se prostě nebudu přizpůsobovat něčemu, co mi nevyhovuje. Mluvím sprostě, kouřím jako chlap, mám halušky, takže občas se "divně" chovám nebo "divně" plácám, když se na nějakém jednání začnu nudit, tak si třeba postavím v popelníku pyramidu a zapálím jí, což je taky přinejmenším nezvyklý... nebo začnu dělat bubliny z bublifuku... mám jen maturitu na zemědělce, sice se domluvím 4 jazyky, ale ani jedním perfektně a třeba německy mluvím fakt jako Hotentot, protože neumím gramatiku. :o)
A přes to všechno plus mraky dalších "handicapů" se dokážu velice slušně uživit. Prostě jsem si našla něco, v čem jsem lepší než ti ostatní, využila jsem nějaké schopnosti, které mám, a v podstatě na koleně jsem se naučila i pár dalších věcí, které se mi docela dost hodí. Ono se dá dělat hodně, když fakt chceš. Podívej, máš třeba počítač... na tom existuje fůra programů, jejichž dobrá znalost ti může být užitečná. A jestli ti nejde o to vydělávat peníze, ale jenom něco dělat, co by tě třeba i bavilo, tak co třeba dělat korektury? To skoro nikdo nechce dělat, protože je to málo placené, a 99% tiskovin vč. knížek vychází s šílenýma chybama. Dá se to dělat i doma a mohlo by tě to i bavit, ne?