Kočky patří lidem:o)

Nebo spíš lidi patří kočkám? Kočka je tvor, který nepotřebuje komentář. Já kočky miluju a nedovedu si představit život bez nich. Možná díky tomu, že naše první kočka (tedy kocour) bylo malinkaté koťátko bez domova vděčné za cokoliv. Nějaký vandal a nelida vyhodil pytel s koťaty na pole pod naší chatou a náš Kuba si došel pro důvěru až k nám. Celé to začalo tátovým "nedávejte mu to mlíčko" až jsme si ho po prázdninách dovezli domů. Zůstal u nás rok. Pak ho otrávila sousedka jedem na krysy.
A zase tátovo "už nikdy živé zvíře!!!". Kuba zemřel v sobotu a v pondělí jsme si jeli pro koťátko od máminé kolegyně. Kuba číslo 2 byl rozmazánek první třídy, zůstal u nás 10 let a byl už to starší pán se spoustou vrtochů. Před dvěma lety zmizel...odešel neznámo kam a už se nevrátil. Nejspíš odešel umřít, tak prý to kočky dělají.
A zase to tátovo.... Máme dvouletého kocoura Matěje:o) a před Vánocemi brácha přinesl "kočku popelnicových polí" Jajdu. Ona chudinka bloudila kolem popelnic a na rektorátě u bráchy v práci. Je jí asi 10 měsíců a už je naše. Nejsme blázni?! Asi jo, ale milujeme kočky!
PS: Všem kočkomilům k nahlédnutí naše zlatíčka jsou tady