Smutná pravda

Je smutné,co se všechno může dít mnohdy pod slupnou tzv.perfektních rodin, kde uvěřit,že se děje něco špatného je o to těžší. Sama pocházím z rozvrácené rodiny, kde fyzické a především psychické týrání bylo téměř na denním pořádku- Nevlastní otec si na mě mnohdy bezdůvodně vylíval vztek, mlátil mě a matka mi to dlouho nevěřila. Ze strany mé mámy to byla spíše ta psychika,ale dnes vím,že to bylo mnohdy horší než schytat pár facek.Věřím,že neměla lehký život, ale to ji nedávalo právo si to vylívat na mě.Tisíckrát jsem slyšela,že kvůli mě se má tak špatně, že kvůli mě ji vzali děti s prvního manželství, že jsem k ničemu, magor a spoustu horších vět.Snažila jsem se chránit ještě mladšího bratra a tak trochu jsem se pro něj v té době stala mámou.Cokoliv jsem v životě udělala tak to podle nich bylo špatné, nikdy žádná podpora.Výsledek? Sebevědomí pod bodem mrazu, v patnácti první pokus zkončit ze životem, manželství,které se zrovna nepovedlo a toho psychického týrání mám doma neustále přehršel,jenže se to nedá dokázat a tak jsem to už vzdala, protože to dopadlo tak,že mi právník řekl,že bych mohla přijít i o děti.Proč? kvůli tomu,že jsem díky domácí situaci s nervama někde.Neustále se něčeho bojím a mám pocit,že jsem tady zbytečná...Mnohdy teď děkuji Bohu,že mám ty svoje děti,dodávají mi sílu to všechno přežít.A díky pár přátelům a novoročnímu zhroucení jsem se konečně rozhodla s tím něco dělat- začala jsem docházet k psycholožce a míním se s tím pořádně poprat.A chtěla bych jednou pomáhat dětem a lidem, kteří zažívají něco podobného najít sílu s tím něco dělat.A moc důležité je to,že se o tom začíná mluvit a přestávají se před tímto zavírat oči.
Děkuji moc všem,kteří se snaží lidem jako já pomoct,moc to potřebujeme.