Re: Můj názor

Zuzulo, jak jsem uz psala, skutecne nejde o to zda pan doktor ma pravdu nebo ne. Jeho knihu jak jsi se prave mohla docist, berou nektere rodicky jako velkou vyzvu a jine ji, prave pro jeho prilis manipulativni pristup, predem odmitaji. A to to jde. O to, ze svym postojem muze svou myslenku pro mnoho rodicek udelat neprijatelnou, protoze prilis tlaci na pilu. Jeho kniha neni bible a i kdyby byla stejne vyznamna, nikdo nema pravo po druhem chtit, aby respektoval jeho nazory do posledni myslenky, jen proto, ze je presvedcen, ze jsou pravdive. Zvlast u tematu, kdy pro nekoho jsou tyto nazory velmi inspirujici a u druhych naprosto neprijatelne. Neni to nic typu "a prece se toci..." tedy zadna fyzikalne prokazana pravda. Jako u vseho, co se tyka lidskych rozhodnuti, psychologie a poradenstvi je treba ponechat ctenarum ( nebo posluchacum ) svobodu vule. Pokud ji nemaji, nema cenu ani cela prace, byt by zahrnovala mnoho zajimavych a velmi prinosnych postrehu, ktere by skutecne mohly pomoci.

Pan doktor presahuje sve pravo odbornika, pripadne poradce a primo vyzaduje, aby zadny jiny nazor nebyl pripusten a aby rodicky nemely jinou alternativu. A v tom je chyba, kterou mu nektere z nas vytykaji. Rozhodne tedy ne v tom, jestli ma pravdu nebo ne , ale v tom ze svuj nazor prosazuje prilis diktatorsky. Clovek se musi umet smirit s tim, ze vse co pro ostatni muze udelat, je dat jim na dane tema co nejvic informaci a to kladnych, ale i zapornych, nic neskryvat, s nicim se netajit. A co udelaji lide s jeho nazorem pripadne jeho radou uz MUSI ponechat na nich, pokud jim nechce naopak cestu ke sve rade zatarasit.

Znala jsem jednoho psychologa, ktery sel od neuspechu k neuspechu, chyba byla v tom ze mel ke klientum dikatrosky a trvdy pristup. Veci, ktere rikal, byly skutecne dobre a klienty by privedly dal, ale podaval je tak nepratelsky, tak naplnene pohrdanim nad jejich situaci a jejich zivotem, ze je proste pro klienta (az na masochisticky zalozene vyjimky) proste ucinil naprosto neprijatelnymi.

Pokud totiz nekdo rika neco, co je pro mnoho lidi dobre, nepratelsky nebo urazene, jen malo jidi ho vyslechne a bude respektovat. Na rozdil od matematiky, fyziky, atd, kde fakta jsou proverena a neda se s nimi diskutovat, ve vsem co se tyka psychologie, psychoterapie, pristupu k nemocnym, k lidem s ruznymi problemy, nebo napr.k budoucim matkam, neni predem dana jakasi univerzalni pravda. Je jen urcity postoj, ktery je spravny pro urcitou skupinu lidi a jiny postoj spravny zase pro jinou. Tim se ridi i rodicky a podle toho vetsina jiste po delsich uvahach voli. Ale nadiktovat se jim neda nic a tvarit se urazene protoze "neposlouchaji" "nectou" nebo dokonce "neuvazuji", je uz muze urazet a presahuje to to, cim by lekar mel pro budouci matku byt: radcem a pomocnikem. Ne rozkazujicim velitelem.

Je mi lito, ze tento fakt nemuze pan doktor proste prijmout, ale takova je skutecnost a pokud chceme, at v malem, nebo ve velkem skutecne pomahat, musime ji vzit na vedomi. Nase ego je mnohem mene podstatne, nez nase presvedceni a nezalezi ani na tom, kolik hodin jsme stravili prokazanim spravnosti urcite myslenky. Jde o to, ze autor je vzdy mensi nez jeho dilo a mel by se s tim umet vyrovnat. Je smutne pokud to nedokaze prijmout.